Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Ahojky,
řekla bych,že Tvoje dcera je podle ostatních nenormální,podle mých měřítek je OK.Mám doma 3,5letého divocha,který od malička jen brečel,řval a dokolečka.O probděných nocích ani nemluvě.Když byl menší nemohli jsem ani chodit po normálních návštěvách,jen k rodinám se stejně malými dětmi.Ostatní nedokázali pochopit co ho tak láká na volně položených květináčích,proč chce prozkoumat každou vázičku,pomačkat každý čudlík na elektronice a nedej bože vyzkoušet pérování na gauči.U jedněch známých povytahoval šuflíky a vyhrabal všechny ponožky a prádlo a měl z toho hroznou srandu.Dokázal by se tím zabavit na dlouho,ale dotyční rodiče nás poslali kamsi a v rámci udržení přátelských vztahů máme zákaz vstupu k nim než Marťa půjde do školy...No a takové návštevy u prarodičů to byly galeje vždycky.Teď se tam snažíme chodit v době kdy je v telce nějaká pohádka,aby aspoň chvilku byl klid,ale i tak to není na dlouho.Na písku to bylo kolem 2roku tragické,večné rvačky o hračky,házení pískem a kameni úplně na denním pořádku.Kolem třetího roku nástupem do školky nastoupilo období vzdoru,které vygradovalo před vánoci v Gigasportu,kdy jsem odmítla koupit značkový balón a synátor ztropil hysterický výstup přímo na koberci ve vstupních dveřích kdy si lehl na zem a řval a kopal...Totéž pak zopakoval na silnici na parkovišti a abych ho nezabila hodila jsem ho do auta,zavřela a chodila dokola,dokud se neuklidnil a já to nerozdýchala.Teď už to polevuje,dá se mu domluvit,záchvaty jsou kratší a míň časté.Taky mu pomohla školka a disciplína.Tam se chová jak neviňátko(sice občas utekl učitelce při vycházce nebo se popere s klukama),ale jak dorazí domů tak je jak urvanej z řetezu.O tom,že si s manželem v klidu vypijeme kafe si můžeme nechat zdát a jen video nám umožňuje aspoň občas něco vidět.Taky stávkuje s jídlem,ve školce nad ním zlomili hůl,jí suchý chleba bez pomazánek a jídlo mu nenutí.Takové ty výpravy a oblekání někam máme taky jak estrádu,někdy i se scénou,proč zrovna tohle si nemůže vzít s sebou...O tom jak ho naháním po bytě ani nemusím psát.A tak si žiju v bláhových představách,že jednou budu mít hodnou holčičku,která si sedne ke kostičkám a vydrží u toho půl dne,že si ji vyšňořím do šatiček a ona nebude do pěti minut jak čuně,že když řeknu pojď tak to udělá...Ale člověk se nemá rouhat,buďdme rádi,že jsou ti naši divoši zdraví a že z nich vyrostou sebevědomí lidé,kteří si budou umět se vším poradit a nikde se neztratí.Tím mě všichni utěšují,protože Marťa je velice bystrý,pohybově nadaný,prostě šikulka.Já jsem byla přesně totéž a můžu říct,že se mi daří velice dobře,vždycky jsem si dokázala poradit a jen tak nic mě nerozhází.Naši mě utěšují,že jsem se hodně zklidnila tím,jak jsem se naučila číst a psát.Tak se těš na školní léta bude líp.A na blbé kecy okolí nereaguj,já když na to nemám nervy,tak na blbé kecy reaguji otázkou: a vy máte kolik dětí,že si mi dovoluje radit.Ve většině případů dotyčné osoby sklapnou,protože jsou to lidi,co děti nikdy neměli,tak nemají co kritizovat.Držím palce.