U staršího jsem toto taky řešila. Lidi radili něčím na chvíli zabavit. Něco, co drobek ještě nezná a zaujme ho to alespoň na ty 2 minutky - i méně, než ho/ji přebalíme. Mladší 8 měsíců je taky čipera a přebalování začíná být fuška. Ale u něj to zabavení zatím zabírá +-.
Jinak, když se mi starší svíjel na zemi ve vzteku apod., řešili jsme to nevšímavostí. Tyhle děti často potřebují publikum. Pokud ho nemají ve zhoubné činnosti většinou ustanou. Ale není to pravidlo. Těžší kalibry asi potřebují i jiný přístup. Když Nik začne vřískat (kňučení a fňukání igneoruju), tak pak po upozornění musí následovat fyzický trest.
Děti mladšího věku potřebují rychlou akci a reakci. Když jim řeknete "Přestaň vřískat, nebo Ti venku (mimo obchod např) naplácám, tak žádná odezva. Nedovedou si spojit budoucnost s přítomností. A určitě je dobrá positivní motivace. Co nejvíc podpořit jakékoli i náznaky dobrého chování. Prof. Matějček k tomu měl výbornou brožurku. Bohužel ji nemůžu najít. Ale pokud někdo víte o jaké mluvím, či jak se k ní dostat, doporučte. Byla o dětech s LMD a určena ja rodičům, příbuzným a všem, kdo s těmito dětmi přijdou do styku. Lecos vysvětluje.
Předchozí