Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Evčo, máš pravdu - je naprosto zbytečné dítě naučit natolik pasivnímu postoji, že nebude mít ani v nejmenším motivaci se bránit agresívním výpadům někoho druhého. Chce to hlavně přehodnotit přístup sám v sobě - nikdo mi nemá co ubližovat - a tím pádem přehodnotit totéž i u dítěte - nikdo nemá mému dítěti co ubližovat. Zcela zásadně jsem syna učila, aby: v první řadě on nikomu svévolně neubližoval, ale - když mu někdo ubližuje, tak se adekvátně bránit. Výjimku tvořily holky - holky se přece nebijí. Ovšem ve chvíli, kdy se na něj ve škole sesypaly právě holky, a to fackami počínaje a škrcením konče, řekla jsem A dost - a braň se, hochu. Když jsou tak hrubé, tak si zaslouží klidně i nějakou tu hrubší obranu. (V našem případě to nestačilo, protože byly vždy tak dvě, tři, a bohužel vůči tomu našemu tintítku byly ve fyzické převaze.)
Tož tak. Ale toto v sobě přehodnotit není asi tak snadné - pokud je někdo z "historického" hlediska naučen nastavit tvář, tak asi není tak snadné tento přístup změnit...
M.