Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Dala jsem článek přečíst mé osmdesátileté babičce, která vychovala několik dětí a všechny byly klidné a hodné. Včetně mne. Vždycky, když viděla na cestě nějakou scénu zlobivého dítěte, říkala, že je to hrozné a odsuzovala to. To se však změnilo. Jak už jsem psala, mám velmi živého a neposlušného syna, ale i velmi milého syna (když chce). Babička ho přímo miluje. Má ho nejraději ze všech dětí, které "prošly" jejími rukami. Přímo pro něj žije. U článku se velmi bavila a říkala, že je to psáno přímo na něho. Proto chci říci, že i když máme velmi živé děti, mějme je moc rádi. Já bych ho nikdy neměnila za nějakého hodného chlapečka.