Znáte v dětské ordinaci ty tabulky, které hezky popisují a vykreslují, že např. v 10 měsících má být dítě velké tolik a tolik, že má umět tohle a tamto. Brzy jsem pochopila, že to je blbost. Je to jen orientace pro mamky, které mají první dítě /myslím/ a taky si myslím, že to znervozňuje. Jenže všechno je jinak, protože každé dítě je jiné. V tomhle je náš drobek poněkud napřed a v tomhle zase pozadu. No a co. Doktorce jsem řekla, že jsou mi tabulky šumafuk a že moje dítě není výrobek z linky. A když náš malý ještě v 8 měsících neleze, nepoběžím kvůli tomu na rehabilitaci. Naučil se chodit a teprve potom lezl. Doktorce zřejmě svým přístupem lezu na nervy, ale asi si už zvykla. Řídím se prostě citem.
Tak už přestaňme tabulkovat a měřit a my a naše děti budou mnohem klidnější a šťastnější.
Předchozí