Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Bobe, holky mají pravdu - jsi úplně mimo. Průměrné dítě ve dvou letech (dokonce ani ve třech letech!) skutečně nebude znát jména kosmonautů ani latinské názvy čehokoliv! Pokud se takové děti vyskytují ve Tvém okolí, patrně jsou skutečně nadprůměrně nadané (nebo sis eventuelně nevšiml dobře jejich věku).
Pro zajímavost můžu napsat, jak s námi komunikoval můj syn, když mu byly přesně tři roky. Např.:
"malanan ak" = namaluj vlak
"máma malanan" = mámo, maluj
"bán šídit" = pán řídí (auto)
"šeto šítí" = svítí světlo
"kula iči" = větší kola
"čičí ňam myšku" = kočka jí myšku
a k nejdelším proslovům patřily takovéto věty:
"tepý né, žima nohy" = není mi teplo, zebou mě nohy
"tum naša tady, okiňky tady, deše, kuň, šuňu" = tady je náš dům, tady jsou okna, dveře, kůň a slunce
Stačí?
Jak by mohl hovořit a znát takové věci, o kterých se rozepisuješ???
Připouštím, že náš syn v té době mluvil méně a hůře než valná většina dětí (patrně mimo jiné pro srůst uzdičky pod jazykem) - ovšem i kdyby mluvil více, přesto to naznačuje, že vývoj dětí je asi odlišný od Tvých představ.
Apropos, pokud by se Ti zdálo, že můj syn patří k podprůměrně inteligentní části populace, tak jsi na omylu - v pěti letech byl schopen číst nápisy a krátké verše, a před nástupem do školy uměl počítat do sta, sčítat do dvaceti a orientoval se v tisících, nyní po přestupu na jinou školu (v první třídě), na které se prvňáci učí tzv. genetickou metodou čtení, čte údajně nejplynuleji z celé třídy (25 dětí) apod.
Tož tak.
M.