Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Dano,

mně se docela osvědčila samotka - vyčteno z knížky Sal Severe- Co dělat, aby se děti správně chovaly nebo tak nějak. Mám pětiletou, nyní lehce řízenou střelu, období horečné fyzické aktivity vystřídal nekonečný proud otázek proč. Ještě dnes mě udiví, že když vezmu mladšího syna za ruku, tak se jí drží a jde kam potřebuji (většinou). Prostě máme na verandě židličku a v pokoji kuchyňskou minutku - a pokud zlobí oba, máme druhou samotku na záchodě. Taky funguje odebrání hračky, ale jen v případě prohřešku s ní spojeného - např. kolo při nezastavení na křižovatce. Důslednost bolí, nejsem vždy stoprocentní a nejsem klidˇas, spíš divoch a paličák, takže občas místo "správného trestu a diskuse nad prohřeškem" přiletí pohlavek i dva. Ale mám pocit, že to funguje (tedy - ne pohlavky, ale samotka či jiné, důsledné tresty). Taky, když nechtějí poslechnout, začnou počítat - a starší ví, že když neposlechne, než napočítám do tří, buď poslechne, nebo bude samotka. Snažím se rozlišovat podstatné a nepodstatné - neřeším, že děti ječí v autobuse, poletují po restauraci, snědli tři sousta z večeře (nic jiného prostě nedostanou) a desetkrát vylezou z postele než usnou. Zasahuji, když provádějí něco nebezpečného, ubližují sobě či ostatním a řev ve veřejných prostorech překračuje únosnou míru. Co si o mě myslí okolí a jaká je ostuda, je mi srdečně jedno - kdo nás lépe zná (kamarádky,lékařka, částečně i prarodiče) ví že naše starší dítě je čertík a mladší se rádo přidá.