Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Doprčic, já nemám na počítači poslední příspěvky. Ale jestli je to na mě, tak se řídím citem. Tzn. dívám se okolo sebe a zřejmě tak trochu průměruji. Nevím, čím bych se řídila, kdybych byla se svým dítětem naprosto izolovaná od okolí. Ale to bych asi neměla ty tabulky a i kdyby jo, tak zřejmě orientačně.
Má neteř na 1,5 roce ještě nechodila a ani nechtěla stát. Vždycky strašně plakala. Její matka na to několikrát upozorňovala pediatra a ten jí řekl, že dítě je velmi líné a že ji musí třeba i násilím nutit stát. Pak se jí zdálo, že její dcera nějak ulevuje jedné noze a noha se jí zdála kratší. To se prý stalo při porodu a musí cvičit - právě tím chozením, že se to spraví. Nic nepomohlo. Teprve když dceru vzala a odvezla do Prahy /nevím kam přesně/, zjistili tam na nějakém speciálním přístroji, že dítě prodělalo dětskou obrnu, prý zřejmě ji dostala v inkubátoru. A strašně se tam divili, jak to, že pediatr ji k nim neposlal dřív. Myslíš si, že tato matka patří mezi ty nevšímavé. A kam bys potom zařadil toho dotyčného pediatra i s těmi tabulkami. Neteř se tabulkám naprosto vymykala /nestála, nelezla, neměla cit v prstech/ a přesto podle pediatra byla naprosto v normě. Takže opět měla lepší cítění a odhad její matka. Nemyslíš?