Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Co se týká čůrání, zkusila bych neptat se ho. Moje holka chodí přes den bez plín od roku a půl a počůrá se tak jednou za měsíc v situaci, kdy je něčím zvláště zaujatá - nové prostředí, návštěva, nová hračka apod. Vynadám jí, ale v duchu se nezlobím a považuji to spíš za svojí chybu, že jsem na to měla myslet a posadit jí sama na nočník. Jinak si běžně říká sama. To na úvod, abych osvětlila schopnost mého dítka chodit na nočník. Když se jí zeptám sama od sebe, jestli chce čůrat, řekne mi ne. Ale když jí posadím, zpravidla se vyčůrá a třeba i hodně. Zjistila jsem, že když se jí ptám i na jiné věci, většinou odpoví ne ale hned vzápětí to chce. (Např. "chceš napít" podávám hrnek. "ne" "tak ne" odpovím a otočím se, že položím hrnek na stůl "napít, napít" zní okamžitá reakce a napije se) Takže tam, kde je mi jedno, jestli odpověď bude znít ano nebo ne, jí občas nabízím - například napít, ale kde chci pozitivní výsledek, tak prostě řeknu, že to tak bude. A Tereza to většinou akceptuje a neříká "ne" - protože jsem se jí neptala.

Dále musím říct, že jí nemůžu dávat nic na výběr. Např. nánu uklidime do krabice nebo kočárku, vezmeš si tuhle čepici nebo tamtu, chceš napít mléko nebo šťávu apod. Jakmile dostane na vybranou, vybere jednu možnost, ale když ji chci realizovat, okamžitě chce tu druhou. Když se tedy otočím ke druhé možnosti, chce tu první. A tak to jde dokola. Asi by chtěla obě. A pak začne vřeštět a kňourat ať už vyberu kteroukoliv. Takže já rozhodnu, že si vezme tyhle tepláky a na nic se neptám. Když jsou náhodou neuklizené také světlé kalhoty a začne je tahat, že nechce tepláky, že chce kalhoty, řeknu jí, že ne, že jdeme na písek a tam by je ušpinila. Dostane je, až pojedeme k babičce. A v 95% to vezme na vědomí a je klid. Prostě jí dám nějaké vysvětlení, proč to bude tak, jak jsem řekla já a i když tomu vysvětlení nemůže vždycky úplně rozumět, uspokojí jí to. Mohu vás, maminky, ujistit, že je mi fakt jedno, jestli večer panenku uklidíme do krabice nebo do kočárku, jenže když jsem jednou povolila obě možnosti, pořád jí nosila sem a tam a nebralo to konce a když jsem tedy řekla, že bude v kočárku, začala kŇourat, že v "kabici". Řekla jsem "no tak jí dej teda do krabice" - pokračovala v kňourání "do kočáku". Od té doby má každa hračka svoje místo a je klid. Když je nějaká nová, přidělím jí "úklidové místo" a je to bez problémů.

Předpokládám, že až bude větší, bude schopná pochopit "buď a nebo". Ale teď mi přijde, že chce obojí a je pak zklamaná, že nejde oboje. Takže já rozhodnu, co bude, když je potřeba, odůvodním a je klid. (I když někdy je fuška honem vymyslet důvod, proč si vezme mikinu s kočku a ne mikinu s medvědem, proč bude mít k snídani kakao a ne mlíko apod. :-)))