Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Ahoj Zuzko!
Myslím, že bys to s tou demokracií ve výchově dětí neměla až zas tak přehánět. Ano, možná jsou děti ve své podstatě hodné a nechtějí nikomu ubližovat – ale už NEJSOU TAK ZKUŠENÉ, aby poznaly, kdy tomu druhému ubližují. A nejsou zkušené ani ve spoustě jiných věcí. Chceš uvést příklady? Skákání po ležícím rodiči; dloubání dírky hřebíčkem ve stěně dětského pokoje; neochota se mýt, česat, čistit zuby, oblékat se, jíst uvařený oběd; vyplazování jazyka na paní učitelku; čmárání fixami po sešitech kamarádů; otvírání dveří auta za jízdy. Všechno toto bys dítě klidně nechala dělat (nebo nedělat)? Chápu, podle toho, co od Tebe čtu, že bys šla a vysvětlovala. Dobrá; ale než vysvětlíš paličatému dítěti, že nemá otvírat dveře u auta (ix let to nedělal, takže dětský zámek nebyl použit), může už být zmrzačený na silnici. Neříkám, že bych tu prosazovala tělesné tresty za každou cenu, dokonce ani JAKÉKOLIV tresty za každou cenu. V první řadě rodič pochopitelně asi UPOZORNÍ, že dítě má nebo nemá tuto věc dělat. Ale byla bys VELMI NAIVNÍ, kdybys měla představu, že děti RÁDY POSLECHNOU jen proto, aby udělaly radost rodičům. No větší nesmysl jsem už dlouho neslyšela. Záleží přece na VŮLI DÍTĚTE – je-li dítě tvárné, poslechne relativně snadno a rychle, ale není-li tvárné, má-li svou vůli „dostatečně silnou“, stane se z „obyčejné“, ale potřebné věci BOJ mezi vůlí rodiče a mezi vůlí dítěte – ať chceš nebo nechceš. A protože rodič nese za výchovu, chování i zdraví svého dítěte plnou odpovědnost, je mnohdy NUCEN i proti své vlastní vůli do takových sporů a bojů s dítětem jít. Nebo je podle Tebe morálně správnější nechat dítěti vybrat, jestli chce nebo nechce za jízdy otevřít dveře auta? Případně jestli chce nebo nechce si čistit zuby?
Jasně: jde-li o věci, na kterých nezáleží, třeba výběr bot, trika nebo svačiny, pak může být dítěti dána nabídka – a to ještě jsou některé děti natolik úzkostné, že jakákoliv možnost výběru je rozhodí, znejistí – a rodič nakonec zjistí, že je snad lepší žádný výběr moc nedávat (příklad: syn – dávávali-li jsme mu na výběr, co k večeři, trvalo mu třeba hodinu, než za velkého kňourání a ofrňování nějaké jídlo vybral; ve chvíli, kdy mu člověk jaksi tak trochu autoritativně něco nabídne, rozhodne se velmi rychle a je v pohodě).
Takže si myslím, že je Tvůj velký omyl, když si myslíš, že má dítě potřebu bojovat s rodiči jen tehdy, když tito mu nedávají žádný prostor pro svou vlastní vůli. (Zas příklad našeho syna: jednáme s ním velice demokraticky, všecko odmalinka vysvětluju, má spoustu možností – víc než jsem kdy měla já – a přesto je svou paličatostí a revoltou proti rodičovské vůli „pověstný“. Až v posledním roce se umírnil, uklidnil, řekněme jaksi „přijal“, že musí respektovat jistá pravidla. Do té doby byly u nás „střety vůlí“ na denním pořádku.)
Tož tak.
M.