Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Jak to tak pročítám, tak se mě zmocňují jisté pochybnosti...
Když tu čtu o tom, jak utíká dítě ZA čertama, aby je vidělo (Jovana ve dvou a půl nehledě na dárky od Mikuláše obrečela, že odešel čert a nevzal ji "do pytlíku"), jak vůbec dítě neohroženě vyráží do světa (už jsem ji ztratila tolikrát, že se ani nedopočítám, zítra až půjdem do ZOO, bude mít na ruce propiskou číslo mého mobilu, protože uhlídat nejde a nikdy se po mně neshání...vždycky si najde opuštěný stánek s nedojedenými párky a je spokojená), jak kašle na to, co jí kdokoliv dospělý říká (teď se "adaptuje" :-))))hahaha ve školce a nemůžu učitelce vysvětlit, že má brát pozitivně, když na její prosbu ať si Jocka po sobě uklízí hračky, začne řvát jak tur - aspoň ji bere vážně, normálně takové pokyny ignoruje). Necítí bolest. Když se mazlí, nesmí tulení trvat moc dlouho a musí přitom dloubat někoho prstem v oku. Vyleze libovolně vysoko, na koloběžce uměla jezdit za 5 minut, nebojí se ničeho kromě mravenců a much :-))))).
Je to normální čertík z krabičky. I tak vypadá, furt poskakuje nahoru dolů. Když jí čtu pohádku, tak u toho prostě musí něco trhat nebo rozdupávat.

Ale stejně mě nedpřesvědčíte! Naše Jocka je uličnice, zlobík a čert, ale hyperaktivní vůbec není!!! :-))))