Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Tak jsem to promyslela a konečně Ti můžu nějak odpovědět, Zuzi.
Víš, Zuzi, ono Tvůj přístup k výchově, popsaný ve Tvém příspěvku, odpovídá svou logikou a založením spíše výchově batolete.
Všechno to opětovné vysvětlování i třeba hodinu a to několikrát denně u běžných věcí jako čištění zubů, neskákání po rodičích a další – všechno to spolkne spoustu času. Ano; matka na mateřské s ročním dvouletým capartem si může dovolit strávit celé hodiny kafemlejnkovým vysvětlováním týchž věcí stále dokola. Má relativně spoustu času, do práce ji nikdo nehoní a společnost ji přijímá tak, že vypiplává dítě.
Ale když je dítěti pět, šest, sedm let, tak je celá situace už o něčem trochu jiném. Některé matky se vracejí do práce, děti chodívají do školky, v šesti, sedmi letech dokonce do školy, celá dopoledne a nezřídka i odpoledne děti trávívají mimo domov. Z toho logicky vyplývají dvě věci: 1. Není už tolik času na vypiplávání dítěte; je nutno být včas na místě, odpoledne je času méně, obzvlášť školáci – ti musejí dokonce psát úkoly atd. atd. Ve dnech volna rodina taky bude mít zájem dělat i jiné věci, než jen stále dokola mlet takové to „necumlej tužku“ (a proč), „neutírej si ruce do rukávu“ (a proč) atd. Kromě toho ani sebeobětavější matka nemá jen děti – taky má právo na svůj soukromý život, ať jsou to koníčky, vztah s manželem nebo třeba sebevzdělávání. 2. Jakmile dítě opouští „domov“ a tráví jistou část dne mimo rodinu, už je docela vhodné, aby se dokázalo o sebe co nejlépe postarat, aby bylo samostatné a ODPOVĚDNÉ. Školka, škola, učitelé, spolužáci – ti dané dítě neposuzují jako „ještě je malý, ještě to nechápe“. V těchto kolektivech už dítě vystupuje „samo za sebe“, tj. když se projeví jeho nepatřičné chování, nebude mu shovívavě tolerováno, ale bude jaksi „zaškatulkováno“ někam – např. mezi zlobivce, špindíry, rozmazlence, nevychovance, sobce atd. Tj. už by bylo záhodno, aby ve věku nejpozději pěti let VĚDĚLO, co se může a co se nemá, ZNALO základní zásady slušného chování, UMĚLO se o sebe dostatečně postarat a CHÁPALO nutnost chovat se hezky k druhým. Aby VĚDĚLO, proč je jedno chování vhodné a druhé nikoliv, UMĚLO reagovat v určitých typických situacích a CHÁPALO příčiny a následky určitého chování.
Nuže – a teď nastává situace, že jisté dítě – tj. náš syn – tyto věci ve svých sedmi letech NEZNÁ, NECHÁPE, NEUMÍ A NEVÍ, a to přesto, že mu je vysvětlujeme a učíme ho tyto věci od nejútlejšího věku. Nemluvím o zapeklitostech, se kterými se dosud nesetkal – u nich je jasné, že je potřebné mu novinku vysvětlit – i kdyby to mělo trvat třeba týden po hodinkách. Mám na mysli staré známé záležitosti, které slyšel tisíckrát – a i ty novější, které slyšel třeba „jen“ třicetkrát. --- Řekla bych, že situace je nyní o dost lepší než před rokem, ale stále je to na jedno brdo: napomeneš – vysvětlíš – udělá znova – seřveš – udělíš trest – udělá znova atd.
Pak se zmíním ještě o jedné věci. Ty naprosto odmítáš tresty. Nevím. Jestli je Tvé dítě téměř autista, tak vůbec nechápu, jak jsi k takovému názoru mohla dospět. Jak už někdo psal – i to, že dítě má tzv. logický následek – i to už je trest. Jde o to, že děti (aspoň to moje) jsou zatraceně vynalézavé a jsou schopny „vymyslet“ takovou lumpárnu, která nemá žádný pro dítě pochopitelný logický následek. Tj. musí nastoupit trest. Neříkám tělesný. Stačí třeba sebrat hračku, nedívat na televizi apod. (teda „stačí“: když to zabere, samozřejmě). Jako řeknu Ti narovinu, že kdyby MŮJ SYN nedostával čas od času (tj. dle potřeby i několikrát denně) nějaké tresty, tak že bych u něj prostě neměla šanci:-(. To neznamená, že ho nechválím, pozor!!! Ale ono když v jednu chvíli rozlije pití proto, že se nepoučil a nalíval si schválně vrchovatý hrníček, vzápětí si utře ruce od čokolády do rukávu, za chvíli okusuje (rozhryzává) Tornádo, pak se houpe na židli, za chvíli manželovi skočí na záda, vzápětí … atd., tak ono kolikrát ani není moc ZA CO CHVÁLIT. Kromě toho, když ho popadne „jeho“ chvilka, tak není VŮBEC SCHOPEN VNÍMAT, co mu říkáme (a že mu něco říkáme); takže z takového transu ho vytrhne skutečně JEN TREST.
Jen tak mimochodem – předevčírem jsem chvíli hrabala ve starých záznamech, a našla jsem zajímavou poznámku, kterou udělala jedna ze synových psycholožek před necelými dvěma lety: „potřeba reagovat na výzvu vitální silou, miluje aktivní sílu, potřebuje přijímat energii z okolí, přijímat jasné, energické povely“. Tj. – naprostý opak zdlouhavého, rozvláčného vysvětlování. Bohužel, ani já, ani manža nejsme vitální, energičtí lidé, oba máme rádi klid – tj. když jsme donuceni synem reagovat řekněme energicky, pak to bohužel není tak pozitivní energie, kterou by náš syn patrně potřeboval:-(.
Shrnu-li to, pak mírný hlas a klidné přesvědčování: rozhodně ano a co možná nejvíc. Ale bohužel - někdy jen tento prostředek sám o sobě nestačí, jak lze usuzovat z chování mého syna. Pak nezbývá než zapojit další možné prostředky - a bohužel je velmi naivní předpokládat, že pouhé mírumilovné přesvědčování vystačí při výchově JAKÉHOKOLIV dítěte. Ostatně - o tom jsem se sama přesvědčila, když jsem si POUZE s mírumilovnými prostředky chtěla vystačit při výchově svého syna první tři roky: dělal si vlastně skoro co chtěl:-(.
Přeju Ti, aby se Ti podařilo dobře vychovat své děti (a když dovolíš, totéž popřeju i sobě:-)).
M.