Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Mirko, nezkrátim mu procházku sama od sebe. Počkam si až začne fňukat, že mu je zima a potom navrhnu, že pudeme domů. Není to trest ode mě - přišlo s tim dítě. Nejdeme domů kvůli mně, ale kvůli němu.

Jinak nevim co Ti napsat, protože já osobně nesnášim trička v kalhotech (sobě i našim dětem je dávám zásadně přes kalhoty, ale kdyby si je zastrčily, necham je - oni totiž skoro nikdy nejsou nemocní, i když už několik týdnů vybíhají na zahradu i nahatí) a tužek jsem rozkousala spousty - akorát jsem je nevyplivovala, nýbrž polykala, čímž jsem byla tak známá, že třeba k sedmnáctinám jsem od kamarádky dostala svazek 17-ti obyč tužek "abych měla co jíst". Nicméně jestli umřu na rakovinu, bude to spíš tim, že ji má moje mamka, i oba její rodiče a já jsem celá po ní, včetně krevní skupiny. Jako přirozený následek posmrkaného rukávu mě napadlo, že mu třeba nějaká slečna ze třídy řekne "Fuj, to je ale hnusný." - to by na mě zafungovalo asi nejvíc :-)

Ale nikde jsem nepsala, že vždycky jde čekat na přirozenej následek, nebo že se nesnažíš dělat to nej pro vašeho syna! Jen si říkám, jestli se zbytečně nenervuješ kvůli věcem, který nejsou až tak důležitý.