Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Nezlob se Jeno, ale tvůj přisup mě spíše zavání pohodlností. Ono je určitě snažší nechat dítě posmrkávat nebo utírat nos do rukávu než s tím něco dělat.
Takže myslíš, že když se dítěti třeba nechce rehabilitovat, mám k tomu přistoupit takto: Nerehabilituj, počkej až budeš mít křivá záda tak si na mě ještě vzpomeneš? Teď jsem to přehnala, ale prostě často musí dítě dělat něco co nechce nebo ho nebaví. Většinu života se bude muset naučit dělat věci, které ho nebaví nebo se naučit, jak si je udělat příjemnější.
Přece úloha rodiče mimo jiné spočívá v úkolu dítě vychovat, to znamená kromě jiného ho také naučit pravidla a zvyky, které platí v prostředí, kde se pohybuje a v rodině, kde vyrůstá.
Pokud je v rodině zvykem neutírat si nos do rukávu, ale do kapesníku, měli by ho rodiče k tomu vyhovat. Pokud si rodiče myslí, že není vhodné okusovat tužku měli by to dítě odnaučit. Každá rodina může samozřejmě mít tyto pravidla trochu jiné. Pak jsou tu pravidla, které platí ve společnosti, kde se dítě bude pohybovat. A úkolem rodičů je opravdu tyto pravidla dětem vštípit.
Dítě není ještě dost zodpovědné, aby samo dokázalo rozhodnout, co je správné a co ne. Samozřejmě s postupem času začne samo přebírat zodpovědnost za některé věci, které již bude chápat a bude jim rozumět. Ale v časném dětství je toto bezezbytku úloha rodiče.