Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

No, Mirko, já souhlasím s Janou... to co popisuješ mi taky nepřijde zas až tak tragický, osobně bych neřešila ani okusování tužek, ani posmrkaný rukáv. Tahat ho kvůli tomu na onkologii... fakt myslíš, že je to až tak moc rizikový chování? Tužky okusoval v dětství kdekdo, spousta lidí to dělá dodnes, a že by z toho všichni do jednoho dostali rakovinu?
Já jsem třeba přemýšlela o tom, že v určitém věku, až to bude schopný pochopit, ho vezmu do Kladrub, aby prostě sám na vlastní oči viděl, kam můžou vést frajeřinky typu skákání do vody ze skály apod. To mi přijde dost důležitý. Jestli bude něco kousat, tak ať si to kouše, max. mu řeknu svůj názor.
Mojí matku třeba vždycky vytáčelo a asi dodnes vytáčí, že když jím chleba, tak odtrhnu kůrku a sežmoulám střídku do kuličky. A co? Že se tím liším od lidí, co jedí chleba vcelku? Copak je tak nutný se nikdy v ničem nelišit? Ve škole jsem asi první dva nebo tři roky jedla pijáky ze sešitů. Asi to bylo divný, ale upřímně, co je komu po tom?