Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Sento, až na to, že můj syn NEDOSÁHNE SVÉHO!!! Teda pochopitelně, když to mohu ovlivnit (ohryzávání tužek ve škole skutečně neovlivním).
Do žádných věcí, které nejsou nezbytně nutné ho nenutím - např. na oblečení zpravidla svůj názor nemá - a když má, vyhovím mu. Tj. nemá důvod vzteky něco ničit (taky jsi přehlédla, že jsem psala, že si do rukávu neutírá soply, ale špinavé prsty; taky přes net mé dítě naprosto nemůžeš znát - tj. na rozdíl od Tebe vidím velice dobře, že když se utírá do mikiny, nedělá to SCHVÁLNĚ, ale prostě proto, že na takové "detaily" nemyslí).
Strach z něho nemám - mám strach, ale O NĚJ, a to je o něčem jiném. Naopak - nebojím se dát před ním najevo, že mě zklamal, že mě rozzlobil - kdybych měla strach Z NĚJ, tak bych si myslím nedovolila ani toto.
Následky do určité míry žehlím - ale jen DO URČITÉ MÍRY (což si myslím, že tak by činila KAŽDÁ máma, která má své dítě ráda). Některé věci mu ale nechám hezky "vyžrat" - jen ať se hezky poučí! (Ale mnohdy ho nepoučí ani to spálení:-((()
Jinak si myslím, že nemá smysl tady diskutovat, takže končím.
M.