Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

ZuziP,
kil má dvanáct. :o)
Podívej, já ho samozřejmě můžu potrestat tím, že z pískoviště odejdeme, když se chová k dětem ošklivě a taky to děláme - a pokud vím, dělají to tak i babička s dědou, když ho mají na hlídání. Ale na druhé straně, nemůžu a nechci ho úplně izolovat od kolektivu, zvlášť když půjde za půl roku do školky. Prostě se musí naučit soužití s dětmi a vzhledem k jeho povaze jiný způsob DŮRAZNÉHO upozornění, že je něco špatně nefunguje. Jak jinak vysvětlit dítěti, že něco opravdu bolí, než tím, že mu to ukážeš? On třeba praští manžela, je napomenut, že se to nedělá, jde a udělá to znova a má z toho legraci - ale když mu to manžel oplatí, tak je překvapenej a zaraženej, protože zjistí, že to fakt není příjemný a přestane to dělat. Promiň, ale my nechceme chodit věčně ohryzaný a samá modřina, navíc syn má zvýšený práh bolesti a asi automaticky předpokládá, že jsou na tom všichni stejně. Nikdy bych ho neplácla za nějakou jinou věc, než je UBLIŽOVÁNÍ, dokonce i když leze do silnice (přes opakované napomenutí a vysvětlování do alelujá), tak není trestán fyzicky, mokré boty řešíme taky tím, že se prostě jde domů... ale agresi prostě potrestat musím, už kvůli svému vlastnímu přesvědčení, že tohle JE špatně a nechci, aby to moje dítě dělalo ostatním.
Ještě k tomu odchodu - OK, můžeme odejít z pískoviště po pěti minutách a dělat to tak každý den, ale syn se s tím velmi rychle smíří a najde si jinou zábavu, jeho nelze trestat zákazem čehokoli - otřepe se a tváří se, že je mu to fuk. Možná až bude starší, tak bude domluvě přístupnější, ale zatím na ni nereaguje, takže to řeším JINAK. A nemysli si, že z toho mám radost. Nejsem vyznavač "Frištenskýho", ale Komenský holt u nás doma nefunguje.