Zuzi,
já ti rozumím, jenže pro dítě se zvýšeným prahem bolesti to zřejmě neplatí. Jemu nemůžu říct, aby si vzpomněl, že ho někdy něco bolelo - on totiž bolest skoro necítí. Včera si třeba roztrhnul tvářičku o rozbitý hrníček, měl to poměrně hluboký a my si toho všimli, až když si rozmazal krev po obličeji a krku - ani necekl. Začal plakat, až když jsem mu to čistila, než jsem se té rány dotkla, tak o ní snad ani nevěděl. To, že má někde něco rozbitého objevím obyčejně až při koupání. Já si nejsem jistá, že ví, co to je opravdová bolest, on je spíš PŘEKVAPENEJ. Zdědil to po mě, takže snad vím, co cítí... mě než zubařka píchla dutou jehlou do hojící se rány po resekci, tak jsem taky pocit skutečný bolesti neznala. :o) A to mi už bylo přes dvacet. :o)
Když ho plesknu přes ruku, tak ho to rozhodně NEBOLÍ - spíš je vzteklý a uražený, asi to není ideální, ale mohl by si zapamatovat, že na některých věcech prostě trvám a není dobrý ty zákazy porušovat...
Předchozí