Zuzi,
souhlasím, že tvůj postup JE správnější - u nás nezabral. Ono nejde o inteligenci, syn je chytrý jak opička, ale taky svéhlavý a nepoddajný. Nejde o strach z trestu - vsadím boty, že se nebojí. To je spíš o střetu dvou osobností - on nemá rád plácnutí, protože ho považuje za ponižující (jak jsem si JÁ mohla dovolit ho plácnout?) Ale při každém tom plácnutí je mu v podstatě velmi věcně vysvětlováno, že se nikomu neubližuje, protože ti lidé se PŘINEJMENŠÍM budou adekvátně bránit. Že je to ošklivý, to nějak nebere, má pocit, že ON si přece může dělat co chce a s kým chce a NIKDO nemá právo mu v tom bránit - tak chci, aby věděl, že má.
Předchozí