Přidat názor k článku Starý pes a nové kousky aneb "Je čas naučit se žít normálně!"

Ahoj Monty,
Tvůj syn s Tebou bude zcela určitě šťastný. Já chci podotknout, že i přesto, že první syn byl vymodlený a moc jsme ho oba chtěli, tak se u mě v porodnici zkrátka ten "pocit stěstí" nedostavil :-)) A nedostavil se vlastně až dodnes, i když máme 3 kluky. Miluji je, to ano, jsem s nima šťastná a oni (doufám) se mnou, ale jaksi asi nejsem ta správná kvočna a matka "lvice". Jsem praktická - zatímco ostatní rodiče pojišťují děti, my jsme je sice pojistili taky, ale taky jsme se pojistili "proti dětem" - tak důvěrně nazýváme pojistku, která nás zachrání vždy při investici větší částky např. za vykopnuté okno balonem. Pojištovna by mohla vyprávět - my se jim rozhodně nevyplatíme :-)) A mám taky jednu slabost - sbírám a aplikuji "tetování" ze žvýkaček. Klukům dám vyžvýkat obsah a můj je obrázek. Jen když mám 2 stejné mají šanci... Za vrchol své nenormálnosti považuji klouzání se na skluzavce v kostýmu (holt tomu jsem se v práci nevyhla) - co by tomu říkali moji obchodní partneři , to tedy nevím :-)), ale místní čistírna ze mne má na rozdíl od té pojišťovny určitě radost - jsem jejím stálým klientem :-))
Takže ať žije na světě víc takových lidí, kteří jsou nebo by klidně mohli být pacienty renomovaných psychiatrů, protože do té šedivé nudy možná jednou spadnem všichni - jedna moje kamarádka by bez nalíčení nešla vynést ani koš - naši kluci s úspěchem používají moje oční stíny a rtěnku při líčení sebe a svých kamarádů na Indiány ...