Přidat názor k článku Starý pes a nové kousky aneb "Je čas naučit se žít normálně!"

Ahoj Monty!

Píšeš moc pěkně, díky za hezký článek. Asi patřím do kategorie „normálních“ matek, protože jsem vždycky hrozně moc chtěla mít děti, ale přesto si myslím, že Tě chápu. A hlavně si myslím, že všichni jsme nějak praštění, akorát že na někom je to víc vidět a jiný to umí lépe skrývat :-) Myslím, že děti si užijí daleko víc s maminkou jako jsi Ty než s úzkostlivou „normální“ matkou.

Já jsem zase jinak „postižená“. Moje vlastní ustaraná maminka stále trne, když se svými kluky prolézám různé jeskyně, touláme se lesy, šplháme na různé skalní vyhlídky nebo lezeme po žebřících nad vodopády ve Slovenském ráji, ale my si to TAK krásně užijeme! Tenhle tulácký bacil mám ze všech dospělých v rodině jen já, ale už jsem úspěšně nakazila oba potomky. Vůbec se nemusím přemáhat a tvrdit, že „to dělám jen kvůli nim“. Ne – já to totiž dělám taky kvůli sobě! A myslím si, že právě tohle je moc fajn, když rodič s dítětem prožívá nějaké společné aktivity, které je baví všechny, malé i velké. Jako malá jsem si toulek v přírodě moc neužila, tak si teď plním dětské sny se svými kluky a je to moc fajn.

Myslím si, že Ty si zase budeš ohromně užívat se svým synem, až spolu budete budovat stavby z Lega. A syn vycítí, že si s ním hraješ RÁDA a bude Tě mít o to víc rád. Užijete si spolu krásné chvíle, které budou pro radost Tobě i jemu.

A k tomu Legu – no, já si myslím, že by sis ho mohla klidně koupit! :-) Fakt! Však proč ne? Vždyť řada dospělých lidí si přece taky hraje, jenže někdo si holt třeba hraje s počítačem, což navenek vypadá „lépe“. Ale já si myslím, že je zcela jedno, jestli si tatínek hraje na počítači Tetris nebo jestli si Ty budeš hrát s legem! Jiná maminka si zase hraje hodiny se svými vlasy, nehty, zkouší kosmetiku, různé oblečení atd. a vlastně je to taky hra. Jiný tatínek zase tráví dlouhé hodiny u auta a dá se říct, že akorát dětské autíčko vyměnil za to opravdové, ale jinak v tom moc velký rozdíl nevidím :-)

Živím se už léta účetnictvím a daněmi – tudíž jsem „suchar, co má v hlavě kalkulačku a paragrafy“. Ale můžu Ti říct, že se mi už hodně let líbí plyšáčci z pohádek o krtečkovi. Moji kluci už mají dva plyšové krtečky a ježečka, trika s krtečkem, kalendář s krtečkem atd. A já jsem dost často říkala napůl žertem, napůl vážně, že „chci taky krtečka“. Nikdo to samozřejmě nebral vážně, snad jen moji kluci, kteří se mnou soucítili a občas mi půjčovali své plyšáky :-)

Tak si představ, jak jsem byla ohromně překvapená, když jsem zjistila, že k Vánocům 2002 mi Ježíšek přinesl krásného plyšového krtečka!!!
:-)))
Vůbec jsem to nečekala, myslela jsem si, že dostanu jako vždycky nějakou kosmetiku nebo hudební CD a tím to skončí.

Měla jsem tak ohromnou radost a pořád jsem se hlasitě smála a telefonovala celé rodině, že jsem dostala krtečka! Všichni si mysleli, že jsem se zbláznila, hlavně manžel se mě byl téměř v šoku, jen kluci se upřímně radovali se mnou.

Tenhle dárek měl na svědomí manžel, jak mi později přiznal. Prý sháněl klukům dárky a narazil na tohoto krtečka. V té době ještě neměl žádný dárek pro mě a vzpomněl si, jak jsem říkala, že chci taky krtečka, tak mi ho koupil jen tak z hecu, jako vtip. Myslel si, že se zasměju a že krtečka posléze předám klukům. Byl hrozně moc překvapený, jak velkou radost jsem měla, on si totiž myslel, že ty řeči o krtečkovi nemyslím vážně. Krteček mě ještě neomrzel a stojí stále v rohu mé postele, případně si ho postavím na pracovní stůl, když pracuju. Manžel nade mnou kroutí hlavou – taková racionálně založená podnikatelka ekonomka a spí s krtečkem
:-))

Zato kluci mají radost a občas mi půjčují svoje plyšáky, případně vezmou i mého krtečka a povozí je všechny na náklaďáku.

Tak, snad jsem Tě pobavila. Takže ještě pohladím krtečka a pak zase nasadím svou podnikatelskou masku a jdu dělat daňová přiznání. Ale zítra se zase převléknu do tuláckého, na záda hodím batoh, do auta posadím kluky a vyrazíme někam do skal :-)

Měj se pěkně a nedej se!!!