Přidat názor k článku Bít či nebít aneb: Libo-li náčiní vhodné k mydlení dětí?

Tento článek mě opravdu vyvedl z míry. Mám úplně jiné poznatky co se výchovy dětí v Americe týče. Sestra žije v USA od roku 1994. Nejprve bydlela ve Washingtonu, kde studoval její manžel a ona hlídala malého chlapce( cca od 0,5 roku do tří let) právě jednomu z profesorů. Vím, že neexistovalo nějaké byť sebemenší plácnutí nebo dokonce bití obdobnými "nástroji", o kterých se zmiňujete. Dokonce pokud se stalo, že chlapec upadl na schodech a měl bouli na čele, tak s ním vůbec nešli ven, byl chudák zavřený týden doma, nesměl ani na zahradu u domu, aby ho náhodou někdo neviděl a aby neměli problémy s policií. Což mě přišlo úplně absurdní a nesmyslné, to by moje děti byli doma asi většinu času, protože mají nějakou modřinu nebo bouli každou chvilku.
Nyní žije sestra v New Yorku, má dva kluky 3 a 1 rok, a postoj k jakémukoli trestání dětí - byť jen symbolickému plácnutí je tam úplně stejný, jako ve Washingtonu. Když jsem tam byla na návštěvě s tehdy ještě 4-letým synem, který občas nějaké to plácnutí opravdu potřebuje - podotýkám opradvu jen symbolické, nejsem v žádném případě zastáncem nějakých výprasků, hned mě na to sestra upozornila, že tam nějaké plácání dětí použít prostě nelze.
Váš článek mi proto připadal, jako kdybyste psala o úplně jiné Americe. "Plácačky" a rákosky v obchodech, to je teda trochu silná káva ......