Přidat názor k článku Bít či nebít aneb: Libo-li náčiní vhodné k mydlení dětí?

ZuziP, tohle neni o pripadnem placnuti ci neplacnuti:o) Tak ja se pokusim jeste jednou podrobne vysvetlit, jak to vnimam ja: jsou pravidla a “pravidla”. Ta prvni “opravdova pravidla” jsou ta, ktera se stanovi predem. Pricemz pokud je dite male, tak se souhlas az tak nevyzaduje – mam tu zkusenost, ze kdyz nejake pravidlo, ktere chci zavest, dceri nejprve vysvetlim a logicky zduvodnim, tak mi vzdycky rekne “ano” (jsou ji necele 2 roky), ale to neznamena ani ze to chape, ani ze to bude dodrzovat. Proste zatim jen reaguje na ton meho hlasu (trpelivy). Techto pravidel by melo byt primerene tobe a tvemu diteti (=kolik jich zvladnete dodrzovat – jak pises ty, mas jich par). Priklad z techto pravidel je treba zrovna to prechazeni silnice.
Ta druha skupina jsou “pravidla”, ktera obvykle vyplynou ze situace, rikejme tomu spis “reseni nastale situace”. Priklad – dite se v ramci objevovani rozhodne malovat pastelkami na zed (coz se da take charakterizovat jako nezadouci chovani, zrovna tak jako to hazeni autickem, ktere tu, myslim, zminovala Sylvie).
V prvnim pripade zustanu u prechazeni silnice, protoze mi to pripada jako dost dobry priklad – pravidla jsou stanovena predem, diteti jsou jasna a zduvodnena (= u silnice se pokazde zastavis, pockas na me a pri prechazeni silnice mi das ruku, protoze: na silnici jezdi auta, ktera by ti mohla ublizit- u nas “udelat veeeeeliky bebi”:-)) - a to by sis pak nemohla dlouho hrat, chodit krmit veverky atd....Dulezite je vysvetleni primerene veku, vnimani, osobnosti ditete). A zaroven pokud nastane konfliktni situace, musi se resit rychle. Pokud tato situace nastane pred prechodem silnice (dite se vrha do silnice samo), tak znovu upozornim dite na pravidla a nabidnu mu dve moznosti – bud pujdes za ruku, jak jsme se dohodli, nebo pujdes do kocaru/prenesu te (trest za nedodrzeni pravidla). To, ze dite dam do kocaru nebo jej prenesu, znamena pro nej trest, protoze ho (v jeho vnimani situace) omezenim volneho pohybu ponizim. Pokud tato situace nastane v prubehu prechazeni silnice (dite se mi vytrhne), tak ho proste capnu a jdu…pro nej to znamena opet trest (omezeni pohybu), ovsem tentokrat bez predchoziho upozorneni.
Druha skupina “pravidel” se vyviji s tim, jak se vyviji dite. Najednou zjistim, ze dite v prvnim umeleckem zachvatu pomalovalo pastelkami zed. V tom pripade mu nejprve vysvetlim, ze pastelkami se na zed nemaluje, k tomu je papir/omalovanky atd. Pokud to udela vzapeti znovu, opet vysvetlim a zaroven varuji, ze pokud bude pokracovat s malovanim na zed, pastelky mu seberu (trest). Ale i u tehle druhe skupiny “pravidel” je treba byt dusledny = aby se clovek jednou nerozciloval a podruhe nechechtal nad rybou namalovanou na stene…:-)

Jak vidis, rozdil je jen v tom, ze to, co ty povazujes za logicke dusledky (preneseni ditete pres silnici doprovazene vysvetlenim a ne placnutim), ja povazuju take za trest:o) Pro me je totiz trestem rodice vuci diteti i konani, ktere je nejakym zpusobem diteti NEPRIJEMNE.

A proto si taky myslim, ze to, co jsi napsala "Tresty u nas prichadzaju vtedy, ked ja zlyham a som potom nastvana.." je nesmysl. Clovek neselze, kdyz tresta - myslim tim OPRAVNENE (a primerene); clovek selze, kdyz nedodrzi jim stanovena pravidla...