Přidat názor k článku Zkratka, která nevede NIKAM

nejsem ZuziP, ale cítím potřebu reagovat. Četla jsem příspěvky z tvého předchozího odkazu. Kdyby to tak fungovalo, bylo by to hezké. Jenže sama psycholožka píše, že to tak není. Dneska a i dříve /za mě/ to funguje podle hesel: "drž hubu a krok, ztratit se v davu, hlavně nevyčuhovat". Je to tak. Má dcera je v prvním ročníku SŠ. Mají školní radu. Ale bohužel. Z prvních ročníků tam není nikdo, protože co by chtěli, ještě jsou zobáci. Když mají připomínku k čemukoli, je jim na rovinu řečeno ředitelem, že pokud se jim to nelíbí, ať vypadnou /rozuměj - ze školy/, že je tam nikdo nedrží. Když jsem si dovolila na třídní schůzce vznést připomínku, tak nejvíc ředitele zajímalo, které dítě ze studentů je moje, aby si na ně dal prý pozor. Tak co s tím dělat. Prostě se musela naučit vyšlapovat podle výše uvedených hesel a snad dojde v klidu do čtvrťáku. Jak to bude dál, uvidíme.
Můj syn půjde do první třídy a taky se nedělám iluze.
Já jsem vždycky chtěla jako rodič spolupracovat s třídní učitelkou, ale oni si spolupráci představují tak, že rodič bude vykonavatel trestů a ne cestu společného hledání řešení. Řešení už mají, my /učitelé/ je nesmíme fyz. trestat, tak to udělejte doma za nás. Jakoukoli zmínku z mé strany: A nešlo by třeba tohle a tohle - ne nešlo, takhle to dělám vždycky a nikdo nic nepřipomínal, jen vy /to jako já/ pořád něco máte. Nic jsem nedosáhla s argumentem, že nechci úlevy pro své dítě, ale změnu přístupu pro všechny. Spíše naopak, byli jsme nuceni změnit školu, protože p. učitelka se rozhodla mi ukázat, že dcera je prostě k ničemu. Troufám si tvrdit, že nastala psych. šikana ze strany učitelky.
Ach jo. U syna si ve škole jakékoli názory nechám raději pro sebe - ty nervy nestojí za to.