Zkratka, která nevede NIKAM

Jedním z nich je Dr.Murray A. Straus, profesor na Universitě v New Hampshire. Shrnuje ve své nové knize léta svých výzkumů o rodinném násilí. Kniha má příznačný název, který polemizuje s posledním nebezpečným trendem. Jmenuje se: Vymlátit z nich ďábla (Beating the Devil Out of Them).

Říká v ní, že čím víc dat a informací nasbíral, tím jasněji se mu ukázalo, že děti, které jsou pravidelně bity, častěji ubližují svým sourozencům a jiným dětem. Čím déle a častěji jsou bity, tím více se zhoršuje v průběhu času jejich asociální chování. Fyzické trestání souvisí s vyšším výskytem alkoholismu, depresemi, utíkáním do světa fantazií se sklony k sebevraždě.

Rodiče, kteří dětem "naplácají", jsou více náchylní dětem skutečně ublížit a používat násilí vzájemně proti sobě. Fyzicky trestané děti jsou náchylnější k páchání trestných činů vůči svým trýznitelům, je to celý kolotoč násilí...

Říká také, že mu výzkumy, které se snaží prokázat "nevinnost" bití, připomínají výzkumy prokazující "neškodnost kouření": Jedna studie obvykle nemůže mnoho prokázat, ale v každé studii se objeví pár varovných signálů. Čím víc faktů se ve studiích nashromáždí, tím černější obraz se začne objevovat. Velmi rozšířený "kulturní návyk" najednou vypluje na povrch ve své celé hrůze.

Paralely s kouřením ve studijních projektech dovádí ještě dál: Oba projevy jsou návykové a u obojích jejich zastánci říkají: "Kouřím už roky a cítím se výborně." "Mlátili mě a nikdy mi to neublížilo".

A podívejte se, kde jsme dnes s kouřením! Dnes už kulturní "zamlčování" ustupuje. Není snad už nikdo, kdo by kouření považoval za neškodné. Ani kuřáci sami ne.

Mapa, která znázorňuje, kde se v USA smí trestat.

Dr. Straus říká, že podobné je to i s pohledem na fyzické tresty jako něco neškodného. Konečně je viděno jako ubližující akt a v budoucnosti bude rozhodně odsouzeno...

Svou úvahu shrnuje: "Jenom proto, že VY neodsuzujete své rodiče za to, že vás bili, neznamená, že vaše děti VÁS nebudou odsuzovat také. Dnešní malé děti vyrůstají v novém světe bez dostávaní na zadek..."

Už jsme si řekli, že rodiče často trestají plácnutím, protože si jinak nevědí rady. A slíbila jsem vám návrhy amerických dětských lékařů. Tak tady je máte. Nic nového pod sluncem pro vás asi nebudou. Mnohé jste slyšeli nebo četli jinde, třeba v moudrých knihách prof. Matějčka a u jiných autorů. Ale třeba v nich něco přece jen najdete. A ani jejich opakování není marné, jak je vidět na diskusi k první časti článku. Kde už mnohá dobrá rada padla.

Návrhy pro nejmenší (kojence)

1. Když je dítě v nebezpečí, chytněte jej pevně za ruku místo abyste ho plácli.
2. Když dítě drží něco, co nechcete, aby mělo, vyměňte s ním předmět za jinou hračku, místo toho, abyste mu ji rvali z ruky. Bude jen držet pevněji, když se s ním o ni budete tahat.
3. Zajistěte pro dítě bezpečný životní prostor, aby nic nebezpečného nebo zničitelného nebylo v jeho okolí.
4. Odejděte z místnosti, když máte pocit, že "přetečete", že váš hněv kypí, ale nejdřív zajistěte, aby dítě bylo na místě, kde si nemůže ublížit. (třeba v ohrádce).

Malé děti reagují impulsivně v celé řadě situací, aniž by skutečně uměly odhadnout své schopnosti a nebezpečí okolí. Bití v nich vypěstuje jen obavy a strach a to ve věku, kdy ještě nerozumí takovým pojmům jako jsou následky a nebezpečí...

Návrhy pro batolata

1. Přesvědčete se, že okolí dítěte je bezpečné, odstraňte z bytu všechny nebezpečné předměty, zajistěte elektrické zásuvky, skříňky s čistícími prostředky atd. Pro děti v batolecím věku je naprosto přirozené, že jsou zvědavé a chtějí všechno prozkoumat. Dávejte na ně vždycky pozor. Je nerealistické se domnívat, že batole si může hrát samo bez nebezpečí déle než několik minut.
2. Vyhýbejte se přímým konfliktům s batolaty. Zbytečně se oba budete zlobit a oba budete nešťastní.. Vyzkoušejte to místo toho s výměnou věcí, rozptýlením pozornosti. Mnoho napjatých situací se zmírní něčím neočekávaným, legračním, jako například polechtání, odvedení pozornosti k něčemu veselému, to snadno uklidní rozzlobené dítě.
3. Využívejte své síly a fyzické převahy k překonání takových situací. Jednoduše zvedněte dítě, které nechce spolupracovat (vyndejte jej z vany, nebo ho vezměte do náruče, když nechce jít).
4. Když chcete plácnout, udělejte to svému kolenu nebo stolu. Náhlý zvuk přeruší nechtěné chování, aniž byste museli plácnout dítě.

Vychovávat batolata je, jak víte, nesmírně náročné na čas, energii a trpělivost, proto je důležité najít efektivní a vhodné techniky. Dlouhá vysvětlování v tomto věku mnoho nevyřeší. Je lépe věci ukázat. V tomto věku děti ještě nerozumějí příčinám a následkům. Plácnutí ovšem nic neřeší také. Bitím se učí myslet si o sobě: Jsem špatný, zlobivý! A ne: Udělal jsem špatnou věc. Což chcete, aby dítě pochopilo. Důležité je být ve svých disciplinárních metodách důsledný, požadovat vždy totéž, nebo naučíte své dítě nebrat vás vážně.

Návrhy pro starší děti

1. Když se začínáte zlobit na své děti, hlasitě na ně zatleskejte. Ostrý zvuk přeruší jejich chování.
2. Když vás dítě odmítá poslechnout, sehněte se k němu na jeho úroveň, chyťte ho pevně za ruce tak, aby se nemohlo vyhnout dívat se na vás (z očí do očí) a pak s ním mluvte klidně, ale rozhodně.
3. Protože naplácání na zadek se obvykle neodehrává v klidných racionálních momentech, je třeba naučit se kontrolovat vaše výbuchy hněvu. Můžete odejít do vedlejšího pokoje, udeřit do polštáře nebo něčeho podobného, zavolat kamarádce, napsat poznámku na papír. Jakmile jste se uklidnili, už se vám asi nebude chtít dítě praštit.
4. Pokud chcete potrestat vaše dítě v tomto věku, je důležité, aby trest následoval hned po incidentu, aby pochopilo, za co je trestáte. Například, když dítě jezdilo na kole na cestě, kterou má zakázanou, vezměte mu kolo ihned na celé odpoledne. To ho naučí, že některé cesty mohou být nebezpečné a že se obáváte o jeho bezpečnost a budete trvat na dodržování pravidel bezpečnosti vždycky, když je to nutné. Zakázat mu večer televizi, nebo mu i naplácat, ho nenaučí ničemu, co se týká bezpečnosti ježdění na kole,
5. Naučte se používat červenou kartu a "time out" (anglický výraz není "na hanbu", ale jen "ven", na lavičku). Ne všichni považují tento způsob za nejlepší, ale několik minut u školních dětí je může naučit získávat kontrolu nad svými emocemi a může pomoci přerušit cyklus špatného chování.

Návrhy pro všechny věkové skupiny:

1. Odměňujte za správné chování. Pochvala, objetí, pohlazení vydrží dlouho.
2. Snažte se o prevenci. Efektivní výchova správného chování předpokládá naprosto jasná, jednoduchá rodinná pravidla (čím míň jich je, tím líp), ujasněná v době, kdy děti jsou klidné a naslouchají vám.
3. Pokuste se porozumět pocitům, které se ukrývají, za chováním vašeho dítěte. Větších dětí se můžete zeptat, proč se tak zlobí. U miminek a batolat se ptejte sami sebe, proč pláčou: chtějí pochovat, jsou unavené, mají mokré plínky?
4. Podělte se s nimi o své pocity. Pokud jste jim někdy naplácali a už to nechcete dělat, klidně to vysvětlete svým dětem. Pro všechny bude jen přínosné, když jim řeknete: "Naplácat ti za tvé chování nebylo nejlepší řešení. Už to nechci opakovat!"

Když se sami sebe zeptáte, čeho chci výchovou dosáhnout, měla by znít asi takhle: "Chci naučit své děti, aby se uměly rozhodovat o tom, co je dobré a co ne, samy za sebe. A aby podle toho také samostatně jednaly". Při takové odpovědi fyzické trestáni nepřipadá vůbec v úvahu.

To je pohled na výchovu v letáčku Americké Academie Pediatrů. S doporučením celé řady knih. Název jedné z nich jsem si vypůjčila do titulku tohoto článku: Penelope Leach: Pár na zadek: Zkratka, která nevede nikam . (Spanking: A shortcut to nowhare) Je vydána i na internetu pod http://www.empathicparenting.org/spank.htm.

Tak vám všem přeji hodně úspěchů při výchově, hodně radosti z vašich ratolestí (a všimněte si toho slova ratolest…to taky pomáhá).