Přidat názor k článku Zkratka, která nevede NIKAM

Ahojky. Jemné plácnutí mi osobně připadá rozumnější než odvádění pozornosti dítěte k něčemu jinému. Myslím si, že plácnutím (opět zdůrazňuji - plácnutím, ne ranou) udržím dítě u podstaty problému a mohu ho okamžitě řešit. Vždy se mi to osvědčilo a určitě to nebylo časté. Moje, vlastně naše, děti se brzy naučily návaly zlosti řešit právě komunikací. A zpětně si uvědomuji, že výše jmenovaná kniha mi opravdu mnohokrát pomohla a hodně jsem z ní čerpala. Samozřejmě se přizpůsobuji situaci a našim povahám. I autor určitě často čerpal ze svých zkušeností a nikdo nemáme patent na výchovu. Myslím si, že tady ta debata je zbytečně napjatá. Vadí mi na některých místech napadání zastánců jedné výchovy těmi druhými. Kdo z nás si může být jistý, že zrovna ten jeho způsob je ten správný jen proto, že u něj doma funguje a vyhovuje dětem i rodičům? Proč jako neplácač odsuzovat plácače jen proto, že někdo jiný zase zveřejnil "svůj" názor o údajné škodlivosti plácnutí? Opravdu mi někdy běhá mráz po zádech, když vidím v některých případech důsledky "liberální" výchovy. A naopak. Zřezat dítě za každý malý prohřešek není správné. Myslím si, že většina účastníků této debaty, co zastávají plácnutí, mají na mysli opravdu to jemné "výchovné" plácnutí. Určitě nepatří mezi řezače.
Těší mě, když nám někdo pochválí, že máme vychované děti a nemusím mít obavy vzít anebo pustit je na návštěvu. Ani nevypadají frustrovaně či nevyrovnaně. Ale teď nás do budoucna čeká velká zkouška, protože naše holky postupně vstoupí do období puberty. Ta nejstarší už tuto éru započala před rokem a "mlátí" to s ní pořádně. Ještě nás čekají další dvě a v brzké době, protože je mezi nimi dvouletý věkový odstup. A začínám mít pocit, že výchovné starosti dětí do mladšího školního věku jsou procházka růžovým sadem a moje knižní znalosti o výchově jsou momentálně i mentálně k ničemu. Jestli mi může někdo poradit, jak přežít toto období v relativním klidu tak, aby na konci něho byla rodina stále v původním počtu, uvítám to. Ovšem nemám tím na mysli pobyt v blázinci. Ale sleduji, že jsem se už dostala úplně někam jinam.
Prosím, neodsuzujte si výchovné metody navzájem. Na všechny děti neplatí stejný metr. Ani na rodiče. Jak už jsem napsala, nikdo z nás nemá patent na správnou výchovu.