z tvého příspěvku na mě dýchla hrozná beznaděj... Já nepochybuju, že je těžké prosazovat změny (sama mám např. zkušenost s lékařkou, která velmi ráda dává antibiotika a očkuje přesto, že má dítě na vakcínu "divné" reakce, a bylo to docela maso:-), ale jak se stane, že to člověk úplně vzdá? Nepřipadá ti, že za svůj názor (a lepší budoucnost svých dětí, jakkoli to zní pateticky) stojí za to bojovat, i kdybys tomu měla obětovat volný čas a dobré vztahy s ředitelem (který zřejmě za moc nestojí)? Prosím tě neber to jako nějakou radikální kritiku, spíš mi přijde, že tě něco muselo fakt drsně zkřísnout, jinak si to neumím vysvětlit.
Předchozí