Přidat názor k článku Zkratka, která nevede NIKAM

Já jsem pročetla ty příspěvky, na které Jena poslala odkazy, a oni tam fakt rozlišují mezi pochvalou a
uznáním. Uznání je třeba "tohle se fakt povedlo", pochvala "to se ti povedlo nádherně, jsi moje největší šikulka (případně okořeněné "takovou holčičku má maminka ráda")". Dost tam jdou po tom, aby dítě tu věc příště neudělalo proto, že ho za to někdo pochválí, ale protože zažije uspokojení z něčeho smysluplného.

A ještě jedna troška do mlýna: Nedávno moje máma chtěla pochválit Maxe, že dobře říká "ř". Zahájila takto:
Maxíku, dnes jsem čekala u zubaře a tam byla jedna holčička, asi stejně stará jako ty, a ta vůbec neuměla "ř". Tak jsem si říkala, ten náš Maxík je ale šikulka... atd. Přišlo mi to jako naprosto zcestný způsob pochvaly, protože vlastně chválí jedno dítě "na úkor" druhého, ale vůbec jsem tuhle myšlenku nedokázala mámě zprostředkovat - nechápala, o čem mluvím.