Přidat názor k článku Zkratka, která nevede NIKAM

Ono místní diskuze se tak nějak stáčí ke vzájemnému osočování, tak nevím, jestli můj návrh někdo vyslyší a bude se jím vážně zabývat. Nevadí. Zkusím přesto něco nadnést.
--- Pokud jsem si dobře všimla, vše se stále točí kolem toho, JAK zabránit nežádoucímu chování malého dítěte. Uvědomila jsem si dvě podstatné věci: zaprvé - člověk, který hodlá zasáhnout klidně a neemotivně (což je prvotní podmínkou "neplácnutí"), musí být sám naprosto klidný a neemotivní, případně schopný převést negativní emoce na emoce pozitivní. Bylo by dobré se také zabývat faktem, že jestliže dítě zlobí často, často neposlouchá (a podotýkám, že teď hovořím o předškolácích a ne o batolatech ba dokonce kojencích!!!), že je to velká emotivní zátěž pro rodiče - zůstat klidný, pozitivní i přesto, že dítě neposlouchá ani po několikerém napomenutí, popř. se dopouští dokolečka týchž přestupků, kterých se dopustilo stokrát a strokrát bylo upozorněno, že je to špatně, případně proč je to špatně, případně bylo potrestáno. Za druhé - uvědomila jsem si, že také člověk i přes výše uvedenou "neschopnost" dítěte naučit se a zapamatovat si základní pravidla a ta pak dodržovat, že i přes tuto dětskou "vadu" - beznaděj, zoufalství, opovržení a další pocity s takovým dětským chováním spojenými - musí člověk zase zpětně přijít k pozitivnímu vztahu k dítěti, přijmout, že je nepoučitelné, a mít ho rád a vrátit se i přes tu zdánlivou beznaděj k laskavosti. Bylo by dobré zamýšlet se i nad tímto - protože když člověk má v podvědomí zafixováno, že je "to dítě nemožné, neschopné, případně zlé a zlomyslné" atd., pak opět může jen těžko reagovat pozitivně na negativní chování. Zkuste zaměřit své úvahy i tímto směrem.
Diskuze o tom, zda dítě "odnést" od nevhodného předmětu, se skutečně týká nanejvýš dvou, tříletých dětí - ale ony zlobí i děti starší - pěti, šestileté - a "odnášet" ty je už přinejmenším dost ponižující a neadekvátní - zavání to příliš manipulací.
Opět připomínám pro rejpaly - vyhýbám se plácání, jak jen to jde (tj. plácla jsem ho naposledy tak před čtyřmi měsíci, odhaduji, a před tím tak v intervalech kolem čtvrtroku...) - a teď, v sedmi letech, je stav chování mého syna už poněkud přijatelnější - dokáže dokonce i spolupracovat, přijmout rozhovor jako způsob řešení (i když ne vždy a též nikdy ihned:-((() - ale něco takového bylo před pár lety nemyslitelné:-(((
M.