Přidat názor k článku Zkratka, která nevede NIKAM

Pokusím se tady shrnout svůj názor na plácání. Mému dítěti jsou dva roky, takže se nemohu a nechci z vlastní zkušenosti vyjadřovat k dětem starším.

Občasné plácnutí v tomto věku NEPOVAŽUJI za naprosto nic negativního, co bych chtěla ve výchově odbourat, a nemám problém s tím, že ho občas použiju. Když to není potřeba, tím líp. Vedle toho se snažím vysvětlovat, proč něco chci nebo nechci, ale často je samotné vysvětlení prostě mimo hranice chápání dítka a plácnutí beru jako důrazné upozornění, že toto OPRAVDU ne.

Ty americké návody na to, jak správně děti bít, a prodej plácacích prkýnek považuji za úchylárnu a zvrácenost, která by se vyjímala tak v sado-maso salónu, ale ve vztahu k dítěti mi to přijde fakt jako prasárna, navíc se sexuálním podtextem. Fuj. Na druhou stranu zákony typu že kdo plácne dítě na ulici, půjde do vězení, považuji také za nebezpečný extrém. Je moc dobře, že existují zákony proti SKUTEČNÉMU týrání dětí, ale uzákonit něco, co rodičům bere možnost dítě potrestat, ale zároveň je nezbavuje odpovědnosti za jeho výchovu, mi silně zavání totalitou.

Trestání ve vzteku "že mám rudo před očima" stejně tak jako s naprosto chladnou hlavou se mi taky nelíbí.

Jinak souhlasím se článkem v tom, že by se člověk měl hlavně zamyslet sám nad sebou, jestli jeho pokyny je dítě na daném stupni vývoje SCHOPNO splnit, a chtít po něm jen to, co je v dané situaci realistické. A taky, že by příkazů a zákazů mělo být co nejmíň a měly by se omezit na to, co považujeme za skutečně důležité.