Hodně věcí v něm může dát rodiči ponaučení, to však nic nemění na mém názoru, že po vyčerpání všech možných řešení je "plácnutí" na zadek adekvátní řešení. Nevím zda naše rodiče a prarodiče, byť vychovávaní "plácnutím" byli stresovaní, neschopní projevit svou lásku a asociální. Spíše mi to sedí na generaci naší a dnešní. A rozhodně to toho vstupuje více faktorů, než jen to "plácnutí". Nedokáži si představit situaci, jaká je v některých amerických státech, že by stát zakázal "plácnutí". Bylo by to trošku absurdní, po tom co jsme viděli provádět (neplácané? či plácané?) americké vojáky v iráckých či jiných vězeních a bůh ví kde ještě? Nevím jestli to vyjadřuji dost přesně. Jeden antický filosof se zhnusil nad "morálkou Říma" - "pláčete tu nad uschlou růžičkou, smrtí slavíka, zatím co na hranici s Germánií umírají nejlepší synové Říma...". Tak nějak mi připadá diskuse o plácání ve světle celkové morálky, nejen Ameriky. U nás se zatím na školách studenti a pedagogové nestřílí, jako někde....
Předchozí