Jedna se mi spis o neco jine, proste jsou maminky, ktere resi situace bez placnuti a jsou ty ktere placnuti pouzivaji. V tom, co pises o sobe, lze snadno pochopit, proc ty placani nepouzivas.
Me proste vadi, ze se ty ktere placani nepouzivaji snazi kamenovat a presvedcovat ty, ktere tak delaji. Protoze pouzivame jine metody mame citit spatne. Jak uz tady nekdo napsal, ja vazne nevim, co jineho bych mela v tu chvili udelat. Zatim nic, co tu bylo napsano v dane situaci nepomaha.
Jasne, ze i ja jsem rada, kdyz vse probehne v pohode.
Ale pak prijde ten okamzik a je konec. Je pravda, ze to pravdepodobne nesouvisi pouze s tim ditetem a situaci, ale take s mym rozpolozenim. Svym zpusobem tim ja vlastne vyjadrim sve zoufalstvi a verte, ze v tu chvili se jiz zoufala citim. A neni to chvile, kdy bych se proste mohla jit nekam uklidnit.
Pro moje deti a i pro me je vetsim trestem je poslat pryc nebo jim neco zakazat.
Navic znovu rikam, ze v situacich, kdy placnu ani nejde poslat dite pryc nebo mu neco zakazat. Samozrejme je to i o tom, ze v tu chvili nezvladnu vlastni emoce, ale mozna je to tim, ze jsem proste vic emotivni.
Předchozí