Nedá mi to neodpovědět do této diskuze. Překvapuje mi, jaké názory se tu objevují na pochvalu. Někdy se mi zdá, že se člověk může spoustu věcí naučit i z vlastních zkušeností. Já se s Vámi o své podělím. Nechci aby to tu vyznělo, že své rodiče odsuzuji a nemám je ráda. Naopak. Ale přesto mi jejich způsob výchovy způsobil dosti velké problémy počínaje pubertálním věkem. Moji rodiče mě nikdy neplácali, vše vysvětlovali. Nikdy nás skoro nechválili, oni spíše z důvodu, že z nás nechtěli vychovat pyšné lidi. Podle některých příspěvků to tu vypadá, že je to ideální způsob výchovy a že právě to je způsob, jak vychovat děti nezávislé na pochvale druhých. Každý člověk je jiný a na mou osobu měla tato výchova přesně opačný efekt. Sebevědomí mi naprosto chybělo a právě to sebevědomí (ne pýcha - to je úplně něco jiného) je pro člověka důležité, aby byl vnitřně svobodný a nezávislý na mínění jiných. Chyběla mi pochvala vlastních rodičů. Jsem přesvědčena, že kdyby jí bylo od nich více, vůbec bych ji už nepotřebovala hledat jinde. Nedovedu si představit, že bych své děti (přiměřeně jejich povaze) netrestala a naopak nechválila. Podle mě je to prostě principielně základ výchovy a já chci své děti vychovávat nebo jinak řečeno usměrňovat. Přeji všem mnoho úspěchů ve Vaší výchově.
Předchozí