Emino,
jenže ony se tu fakt míchají hrušky a jablka. Já svého partnera nemlátím, ale plácnu ho klidně, třeba když krájím nějaké zajímavé jídlo a on mi ujídá :-). Úplně stejně plácnu psa přes čumák, když ho strká třeba do ledničky, a Aničku, když tahá psa za ucho. Například. Své děti NEBIJU, mladší občas plácnu (nebrečí u toho), cizím dětem jsem nařezala dvakrát. Jeden chlapeček na mě útočil ve vlaku, dlouhou cestu si krátil tím, že terorizoval cestující. Když mě kopnul, zaťala jsem zuby, chňapla ho a vysvětlila, že se to nedělá. Zasmál se, plivnul na mě a dal mi facku. Okamžitě jsem mu ji vrátila a upozornila ho, že to příště bude horší. A bylo.
Další dítě bylo se svou matkou u nás na návštěvě a systematicky mi ničilo byt. Na mé domluvy VŮBEC nereagovalo. Jeho matka jen vzdychala, že se z něj zblázní. Několikrát jsem ji požádala, aby si dítě buď usměrnila nebo aby odešli. Když nic nepomohlo a dítě mi zničilo druhou židli (vyrvalo čalounění i péra), dostalo na zadek. Zabralo to.
Příště bych to bez nejmenších výčitek udělala zas.
Předchozí