Nějak mi z toho vychází, že dobré rady Tvé mamky nepomohly, tak já to tedy nebudu opakovat a občas raději jednu střihnu, třeba to pomůže. Obávám se, že to vyjde nastejno, tak proč plácat. Nejsem zastáncem onoho známého rčení: škoda rány, která padne vedle", apod.
A nejsem klidná a ruku do ohně bych za to, že nikdy neujedu, nedala. Ale snažím se ovládat a já doufám, že se ovládnu. A je rozdíl snažit se a nebo jen říct "já jsem cholerik, ono to prostě jinak nejde".
Nestalo se ti, že Tě např. šéf, nebo soused rozpálil do běla? Taky bys mu jednu střihla? Prostě ať jsi nebo nejsi cholerik, musíš se ovládnout.
Předchozí