Lucajdo, souhlasím. Je to spíš o povaze, buď si s tím člověkem máš co povídat nehledě na stav, v jakém se nachází, od přepracovanosti, přes těhotenství, mateřskou atd. nebo prostě nemáš. Kamarádek, kterým se svět zúžil na zdánlivě - viz. dále - spokojené manželství, maximálně spokojené děti a naglancovaný byt, mám opravdu málo, ale vážím si jich o to víc. Ona je to práce víc než na celý úvazek a navíc, úžasné sebeobětování se, ač to tak necítí, poněkud ubíjející dělat "jen" tohle. Tudíž jsem daleka nazývat je slepicemi. Fakt je obdivuju.
Některé z nich to celé, bohužel, dotáhly do stádia, kdy se manžel poohlédl po jiné, zpravidla slečně, protože ho jeho žena (udržující rodinný krb) prostě nechápe. Holt, život je složitej.
Předchozí