Přidat názor k článku Zkratka, která nevede NIKAM

Tak to tedy ne. Nařezala bys mi jen jednou, ručím Ti za to, že podruhé už ne! Věř mi, že to nejsou planá slova. Moc dobře věděli, že si to nenechám líbit.
Navíc. Můj otec je velmi autoritativní a není nikdy ochoten přiznat svou chybu. Zřejmě je dáno mou a jeho povahou, že o spolupráci nemohlo být nikdy řeč, byl to jen střet. Myslím, že tenkrát se rozhodl mi krom jiného ukázat, kdo je doma pánem a že jeho příkazy se budou vždy vykonávat do puntíku. Proč by jinak seřezal jen mě, ale mého nejmladšího bratra a mladší sestru ne, měly jsme na něj dávat pozor obě. A i můj bratr ve svém věku tedy měl také vědět, že na zápalky se nesahá.
Nicméně, tento incident vyprovokoval další sled událostí. Tímto výpraskem dosáhl jen toho, že jsem se otevřeně postavila proti němu a už nikdy to rozhodně neměl tak jednoduché jako doposud. Vždy jsem byla zvyklá plnit žádosti rodičů bez debat. Od té doby jsem si už prostě vynutila, že se mnou museli diskutovat. Nepodváděla jsem je, ale řekla jsem, jdu dnes tam a tam, vrátím se tehdy a tehdy, udělám to a to. Učila jsem se dobře, takže to ostatní brzy nechali na mě. Je pravda, že jsem kolikrát narazila, ale veškeré průšvihy, co jsem měla, jsem si řešila sama. Naučila jsem se, že za mé chyby nemůžu vinit nikoho jiného. Je to jen má chyba a moje věc.
Vlastně s odstupem času si myslím, že bylo dobře, že mě seřezal. Ne proto, že by snad měl právo /neměl, jen nedokázal řešit jiným způsobem důsledky své vlastní výchovy/ mě seřezat, ale že díky tomu jsem si uvědomila, že je konečně potřeba si jít svou vlastní cestou.
A myslím že díky tomu jsem dosáhla toho, co mám. Já bych např. nesnesla v dospělosti rady typu: tohle si nekupuj, tohle nedělej, to nezvládneš. Tyhle rady běžně můj otec udílí mým mladším, ale už dospělým, sourozencům. Vůči mě by si to nikdy nedovolil.