Přidat názor k článku Jak jsem rodila v továrně na děti

Musím říci, že já osobně si na Podolí stěžovat nemůžu. Jenže je to asi tím, že mi sama praskla voda, i když dost předčasně 6 týdnů před porodem. Ale spontálně jsem se pomalu otvírala a nakonec i spontálně porodila bez problémů. Na personál si nemůžu stěžovat, sestra žákyňka mi hodně pomohla s dýcháním, porodní asistentka se starala jak o mimi a doktor byl naprosto super. Přišel a ptal se, jestli něco nechci a nepotřebuju. Řekla jsem, že né, že chci porodit přirozenou cestou bez žádných oblbováků. NO později jsem trochu litovala, že jsem si hrála na hrdinku, ale musím říci, že se to dalo přežít.

Ale během těch osudných 30 hodin jsem tam zažila i věci, nad kterými zůstával rozum stát. Holkám, které už měli rodit což byl 42 týden, nevyvolávali porod. Prostě čekali. Další, která měla blbý odezvy srdíčka dítěte v klidu čekali na porod. Nakonec o půlnoci, když jí napíchli vodu a ta byla super zelená, tak ji ihned vzali na sál na císaře. Brečela mi v náručí a já ji utěšovala, že to bude v pořádku. Nakonec měla holčičku a naštěstí zdravou. Další holka si stěžovala, že u porodu měla nějakou megeru doktorku. Na Oddělení P3, což je rizikové jsem fakt nechápala. Když jsem porodila, tak si nás přehazovali jak horkej brambor. Prý nemají dostatek lůžek pro rodičky. Mají sice krásný nový sály, ale nemají dostatek pokojů.