Přidat názor k článku Děti a strach z války

Domnívám se, že pouze cestou vyjednávání by k žádnému odzbrojení nedošlo. Můžeme tolerovat diktátorské režimy jako jakési rezervace lidského utrpení, chcete-li, ale nesmíme dopustit, aby směli vlastnit zbraně hromadného ničení, aby pak prostřednictvím teroristů mohli zaútočit kdekoliv na světě, vyvraždit libovolné množství civilistů, zamořit rozsáhlá území a s vědomím této moci pak vydírat dle libosti. Tyto, stále se zdokonalující zbraně, se musí dostat pod centrální kontrolu v celosvětovém měřítku. To předpokládá i celosvětový dohled (pokročilá satelitní špionáž a pod.) a také organizaci, která bude mít mandát a faktickou vojenskou sílu v případě porušení zasáhnout. OSN v současné podobě tuto funkci neplní (tak maximálně chrání humanitární konvoje), takže ji bude nutno buď výrazně reformovat nebo nahradit organizací novou. Bohužel, již dnes existuje několik států, které ZHN vlastní ve velkém rozsahu, znamenají velké riziko pro svět, ale reálně neexistuje síla schopná jim tyto zbraně sebrat. Tady zbývá pouze vyjednávání a postupná demokratizace těchto zemí. Ideální by patrně bylo, kdyby žádné zbraně hromadného ničení neměl nikdo. Ale bohužel technický pokrok nelze zastavit. Situace, kdy je bude vlastnit nekontrolovatelně kdekdo se podle mě rozvná fakticky zničení Země. Současný konflikt chápu jako jakousi první vlaštovku v tomto úsilí, která možná přiměje ostatní diktátory k dobrovolnému vydání ZHN. Samozřejmě, že si komerčně na tomto přihřívá polívčičku kdekdo a spojí "příjemné s užitečným". Ale jistě to není hlavní důvod k válce.