Přidat názor k článku Tandemové kojení v praxi aneb k čemu má vlastně žena prsa

Nazdárek, já si taky říkám, že venku kojit nebudu a vždycky odjíždíme ven plně nakojení, ale než nechat kluky řvát, to radši to prso vždycky někde vylovím...
S tím kojením - Kryštofovi teď byly dva roky, když se Sebastík narodil, měl 17 měsíců. Asi čtyři dny (co jsem byla v porodnici) nekojil, jakmile jsem ale byla zpátky doma, zase začal. Zezačátku ještě kojil tak dvakrát denně, většinou před spaním odpoledne a večer, někdy ráno, když se vzbudil a ještě si chtěl dotáhnout pupík. Teď už kojí jen v krizových situacích, to znamená když se potřebuje uklidnit a ujistit, že je všechno v pořádku - takže třeba právě v čekárně u doktorky, to je oblíbené místo, nebo když mu rostly stoličky, to jsem byla ráda, že jsme kojit nepřestali, protože to byl jediný způsob, jak ho utišit. V noci pije čaj, protože spí s tatínkem v pokoji, já mám u sebe mimino (no, ono už to zas takový mimino není!). Mlíka mám pořád hodně, respektive není to tak, že bych měla pořád nalitá prsa, někdy mlíko ani necítím a mám pocit, že tam snad ani žádné nemůže být, ale kluci si ho vždycky vysosají. Mimísek začal přikrmovat před dvěma měsíci (necelými) a docela mu to jde, takže jsme už jedno dopolední a jedno odpolední kojení nahradili jídlem, ale protože neumí pít čaj ani z lahvičky ani z hrníčku, zatím to na nějaké další omezování nevypadá. Doktorka mi napsala jod a vápník a mám brát multivitamíny, aby to organizmus zvládl. Jo a za ty dva roky, co kojím, jsem zhubla pět kilo, takže pokud toužíš po dietě... já bych spíš zase potřebovala ztloustnout, protože ze mě padá všechno oblečení. Kdybys chtěla vědět ještě něco, v záhlaví mám mejl, tak se klidně ozvi.
K.