Kdyz jsem po dlouhe dobe zabrousila na tyto stranky, byla jsem nadsena tim, ze nejen ja mam doma maleho vzteklouna, s kterym nevim co pocit. Procitala jsem prispevky a reakce ostatnich, ale nejvetsi radu mi dal clanek psychologa zde na tomto serveru. Tykal se kursu, ktere probihaji v Nemecku a ktere uci rodice, jak se dusledne chovat a jak zvladnout sve deti. I pouhe precteni clanku stacilo - zacala jsem to praktikovat a mam nyni pomerne slusne ovladatelne ditko, ktere chape, ze se klidne muze jit za dvere dobrovolne vyjecet (soucast domluvy - chces li jecet, jdi si do jine mistnosti, nejsme povinni TOHLE poslouchat), ale sveho stejne v zadnem pripade nedosahne. Zakladni je DUSLEDNOST. Rozhodne se nenechat zahnat ditetem do kouta. Je jen otazkou dni, kdy ditko pochopi, co od nej chcete a zacne upravovat sve jednani. Je to sice narocne a obcas tezke i pro matku. Zrovna vcera byla vystraha za dalsi zlobeni ve smyslu ze nebude pred spanim pohadka. Syn zlobil dal - a nebyla pohadka. Nepomohlo ze sedel v posteli a prosil, ani andelske usmevy. V klidu jsem si k nemu sedla, vysvetlila mu, proc pohadka nebude a ze pokud bude hodny zitra, pak se pohadky docka. Verte, ze to bylo moc tezke nepodlehnout - ale prave to odpusteni jeho predchozi jednani by se v horsim vratilo... A v tomhle to je. Nejen hrozit (pockej co ti udelam...pockej jak te placnu... ja ti to seberu...) ale predevsim tyto hrozby pri nekolikerem neposlechnuti DODRZET. Ve valne vetsine neni vubec potreba na dite vztahnout ruku. No - nevim jestli je nase dite ve svych 2a1/4 letech tak inteligentni, ale z rozmrzeleho vzteklouna se pri tomto vedeni (!!!) stalo za necely tyden pomerne poslusne a mnohem mnohem hodnejsi dite. Rozhodne to stoji za pokus. Rodicum malych vzteklounu preji hodne zdaru a uspechu - a verte ze to lze zvladnout...
Jana
Předchozí