Přidat názor k článku Jak vést děti k asertivitě – odmítání

Kdysi jsem videla kamaradku s ditetem, kdyz lezelo na chodniku a kopalo nozickami, jak se snazi pred lidmi predstirat, ze k nemu nepatri, natolik dokonale, ze tomu uverilo i dite a po chvili zureni si povsimlo, ze ho obklopuji neznami lide a maji poznamky typu, "co kdyz ma epilepsii..." a "kde ma hergot matku..."

Mam dojem, ze i kdyz kamaradka byla presvedcena, ze to zvladla super, ja o tom nebyla tak jista, mela a mam dodnes trochu obavy, ze pokud to dite jako dospely clovek zjiti, ze prekrocilo sve hranice, ze muze mit podvedome obavy, ze to ma za dusledek ztratu milovane bytosti tj. matky a to bych rekla, ze je prilis kruty trest...Takze mozna, ze si pak je neustale nejisty, jak pocity matky k sobe, tak naopak a nakonec tim, zda vubec muze neco chtit, kdyz by ho to mohlo stat prilis...

Mne vychovalal dedecek. Zvladl to jiste lepe nez otec a to uz proto, ze me mel rad. Ale od ranneho veku se mnou jednal jako s dospelou, takze pokud neco bylo tabu, vysvetlil mi, proc to tabu je. Protoze jsem ho mela moc rada a protoze mi babicka dost casto predhazovala, ze nebyt jich, tak me otec utluce a ze jestli nebudu poslouchat vrati me otci( docela dobra vyhruzka, ze, takova asertivni-tedy na mne to dost pusobilo) poslouchala jsem. I kdyz si myslim, ze nejpodstatnejsi bylo to, ze jsem dedecka milovala a udelala bych cokoliv, aby me pochvalil a bylo by mi strasne lito, kdybych ho nejak zarmoutila. Takze to bylo docela snadne, on mi vysvetlil proc ne a ja to proste nedelala. Takze jednak jsem byla rada, ze vim proc a ze se mnou dedecek jedna hezky, za druhe jsem proto ze se mnou jednal hezky nemela tendenci se stavet na zadni. Takze mozna, ze je to jen u nekterych deti a ze u ostatnich by stacila laska a schna udelat dospelemu radost. Delat mu radost i kdyz nevi proc, mi nepripada moc dobre, i kdyz je mozne, ze to je venovano jen detem, ktere lehavaji na chodniku a kopou nozickami...A bylo by dobre, kdyby dite vedelo proc uz proste proto ze tohle chce naprostou duveru k dospelym a to znamena brat dospeleho jako nejvyssi autoritu . "Ne!!" je proste takove vojenske a i kdyz se mi cely clanek velice libil, tak tohle ne, uz proto ze to nenechava v diteti dost prostoru na uvahu o tom, co je spravne a co NE.

A pak je tam prilis velka duvera v autoritu dospeleho a mam dojem, ze ani tohle neni spravne, protoze dospely se muze mylit a dite muze mit pravdu a co potom s tim "NE" na pocatku vychovy? Nebo je to omezeno vekem? Ze pokud dite "ne" nechape a snazi se ho anulovat, tak mu nic nevysvetlovat??? Hmmm.. a kdy potom s vysvetlovanim zacit? Co kdyz to prijme jako vychovny vzor, znam par dospelych, ktere nektere veci nedelaji, jen proto ze maminka rekla kdysi ne a nekdy to nejsou zrovna veci, ktere by meli logiku.

Vyroky typu: "Ma matka dokazala za stokorunu navarit cele rodina na viked..." "Ma matka nikdy nenosila kozene rukavice, protoze pletene jsou lepsi..." atd. Mam dojem, ze nekde na pocatku bylo ono ne, bez vysvetleni, takze dotycny si naprosto prestal klast otazku proc ne!!!!

Je to proste prilis autoritativni a mam pocit, ze ne bylo i pri nekterych vecech, ktere se dely behem druhe svetove a nejen to. Jo neco mi na tom hodne vadi...clovek by se mel pro ano i ne rozhodovat sam a nemely by se mu do toho plest vzpominky typu ze, ne je proste ne protoze to rikala maminka...