Přidat názor k článku Jak se rodí nadstandardně

Sleduji tuhle diskusi už dost dlouho a i když původní článek byl o něčem úplně jiném (přeji autorce, aby dcerka byla co nejvíce v pořádku a pokud na to sesbírá síly a nervy, také bych se přikláněla k tomu, ať podá žalobu), nedá mi to a musím se vyjádřit k problematice kojení a nekojení. Vím (tedy jsem o tom přesvědčená), že kojení je pro dítě ten nejlepší způsob výživy. Jsem přesvědčená i o tom, že je pro maminky ten nejpohodlnější (někdy, pravda, po překonání určítých počátečních potíží). Bohužel u nás (žiji v ČR) nějak nejsme nastavení na tu pravou demokracii: Chceš kojit, ano výborně, děláš výbornou věc pro své dítě. Nechceš koji, ano, jak si přeješ, máš možnost ho živit těmito způsoby:......
Poprvé jsem si toho všimla, když jsem čekala svou druhou dceru a manžel mi dal jako dárek Velkou knihu o matce a dítěti. Tam je totiž stejně tak popsáno, jak dítě kojit i jak ho krmit jiným způsobem. Je tam popsáno, jak postupovat, když dítě chceme denně koupat i jak na to, když ho chceme jen otírat žínkou. Je tam popsáno jaké typy vázání a balení dětí jsou možné, BEZ hodnocení, že JEN tento způsob je správný. Je tam vyjmenováno, co by mělo dítě mít do výbavičky i s alternativami (např. někomu nevyhovují košilky a dává raději trička či bodíčka, potom doporučují vybírat taková, která mají obálkový výstřih, který se lépe přetahuje přes hlavičku.) Pro mne byla tato kniha dost zjevením. Ale ne tím, CO popisovala, ale tím, jakou dávala maminkám VOLNOST. Prostě je seznámila s různými možnosti, případně uvedla i známá pozitiva či negativa jednotlivých řešení, ale neodsuzovala.
A já teprve tehdy (po 8 letech) snad akceptovala to, že jsem svou první dceru nekojila. Tato kniha (na rozdíl od našich českých soudobých či na rozdíl od mého pediatra) uváděla i jiné možnosti živení novorozeněte jako rovnocené kojení.
Já jsem nikdy vůbec neuvažovala o tom, že bych nekojila. Dcera se od prvního dne přisávala dost usilovně (bradavky jsem měla za pár takovýchto kojení celé bolavé), ale já prostě neměla mléko. 3 dny jsem o tom nevěděla, dcera byla u prsu spokojená, já ji přikládala kdy si řekla (v roce 1988 nebyl rooming běžná věc a bylo to jedno z kritérií, podle kterého jsem vybírala porodnici...). Nevím, zda byla chyba u mne, zda mám problémy s mléčnou žlázou či problémy hormonálního druhu, nebo zda jsem to jen a pouze NEUMĚLA. 3. den po porodu se sestra koukla na moje prsa a řekla mi: Dáme vám flašku, tohle nemá smysl. V ten okamžik mi zčernalo nebe a já probrečela asi 2 měsíce. Dceři již v porodnici dali Feminar a já si vyčítala, co jsem to za matku, když nedokážu dát svému dítěti to nejlepší. Proč bych neměla kojit, když každá čubička krmí svá mláďata svým mlékem, jak bude moje dítě nemocné, jak mu ubližuji.... Do té doby jsem byla na svá prsa docela pyšná - nejsem se svou postavou spokojená, ale na prsa jsem si nikdy nestěžovala - teď jsem nesnášela, když se jich manžel jen pohledem dotkl. Říkala jsem si: na co mi jsou, když nekojím...
Jsem blbá? Zdají se vám tyto reakce přehnané? Asi ano, ale psychika žena po porodu je fakt trochu JINÁ. Já jsem normálně docela realisticky myslící tvor, ale tohle jsem prostě nezvládala. Navíc mně "přikrmoval" pediatr, který mi při každé návštěvě moje nekojení vyčetl jako mou marnivost. Asi po 2 měsících (žeby zklidnění hormónů po 6-tinedělí?) jsem si řekla, že jsou stovky dětí, které vyrostly na flašce a jsou živé a zdravé a tak jsem své nekojení dokázala přijmout. Asi ne tak docela - to bych sem asi dnes nepsala...
Při druhé dceři byly lahvičky doma připravené, ale bohužel se nekonal happy-end, jak tu někdo popisovl a to to, že bych druhé dítko spokojeně kojila. Pravda, z porodnice jsme šly bez lahvičky, ale vydrželo nám to jen 4 nebo 5 týdnů, pak nastoupila Beba. Byla jsme trochu starší, trochu vyrovnanější, ale to, že nemohu kojit mně stejně bolelo. Vím, že kojení není vše, co člověk dítěti může dát, už to tu zaznělo - je to jedna z mnoh a mnoha věcí. Ale obecné klima je takové, že se nekojící matka musí cítit jako občan II. kategorie. A to je chyba. Demokracie je právě o tomto, ne tak, jak si ji někteří vykládají - že si mohou dělat, co chtějí, ale že si svoje soukromé věci mohou rozhodovat podle svého a nikdo je nemá odsuzovat.
Ahoj, držím palce všem kojícím i nekojícím - ať vám vaši broučci pěkně rostou
Simča