Přidat názor k článku Jak se rodí nadstandardně

Puvodne jsem si myslela, ze uz reagovat k tomuto clanku nebudu, ale toto mi neda.
Jsem jedna z tech, co se z nejakych duvodu rozhodly nekojit a vedely to jiz pred porodem. Osobne s tim problem nemam, nikdy jsem se kvuli tomu necitila jako menecenna matka a musim rici, ze jsem sve rozhodnuti konzultovala zde na rodina na diskuzi kojeni primo s kojicimi maminka. Konkretne jsem se jich ptala, jestli nevi, jak zaridit, aby memu diteti davali v porodnici konkretni znacku UM, o kterem jsem presvedcena, ze je z toho sirokeho vyberu nejlepsi. Odpovedelo mi jich hodne a ani jedna z nich ke mne nebyla agresivni, naopak jsme slusne podebatovaly a zadna z nich mne nenapadala, vsechny svorne tvrdily, ze je to opravdu me rozhodnuti. Po porodu jsem sice kojit zkusila, ale synek se ke kojeni nijak nemel, podpora kojeni v porodnici taky nic moc, takze hned druhy den dostal od sester nase z domova prinesene Omneo, ktere ji dodnes a krasne prospiva. Mleka se mi udelalo hodne, cele sestinedeli jsem ho musela zastavovat /i leky a homeopatiky/ a uplne jsem se tvorby zbavila az pri prvni MS. Co mne vsak ponekud prekvapilo byly tyto dve prihody:
1/ Moje pediatricka je skvela, informaci o mem nekojeni vzala jako ciste me rozhodnuti,nase dite se ji libi, tak proc ne. Jednou tam ovsem byl na zastup nejaky starsi doktor, potrebovala jsem poradit po telefonu, tak jsem mu rekla dotaz a upresnila, ze nekojim /o okolnostech proc nekojim jsme se nebavili/protoze se dotaz tykal barvy stolice. Na to on mi odpovedel doslova : To jste se dopustila nejvetsi zrady na svem diteti, ze ho nekojite! a dal se se mnou temer odmital bavit. Protoze jsem od nej nakonec vyzvedela, co jsem chtela, nijak jsem to neresila, ale rikala jsem si v tu chvili, jak by asi bylo chudere mamince, ktera by se o kojeni dlouho snazila, nakonec by se stejne nezdarilo, ona by se s tim jakztakz psychicky srovnala a pak by ji takto jedinou poznamkou bez znalosti okolnosti odsoudil lekar! Myslim, ze by to rozdychavala asi dlouho, pokud vubec.
2/ Byla jsem se svym synem v Carfourru, potreboval nakrmit, tak jsem vyjela do posledniho patra a na stranou postavene lavicce jsem ho lahvickou krmila. Najednou se proti nam objevila pani s malyma detma a vrhla se ke mne a zacala mne vyslychat, kolik je malemu /tehdy cca 7 nedel/ a jak je mozne, ze ho krmim flaskou, kdyz ho mam kojit.Kdyz jsem ji opacila, ze to je snad moje vec, pustila se do mne, ze to teda neni a mela snahu mi tam prednaset o vyhodach kojeni, az jsem ji musela poslat do pryc, aby se synek mohl najist v klidu. Opet upozornuji, ze nic o tom, zda nekojim dobrovolne ci nedoprovolne netusila.
Jak rikam, ja jsem se rozhodla predem a dobrovolne o nekojeni, tudiz mam sve pevne duvody a na nazoru ostatnich nijak nelpim, ale kdyz si predstavim nejakou chuderu, co fakt kojit chtela a neslo to, tak kdyby se na ni takto sesypala cizi baba, tak ji lituju predem.
Tudiz bych chtela rict, ze agresivni propagace kojeni nepochybne existuje a rozhodne si nemyslim, ze by prinasela neco pozitivniho - ty, co kojit nechteji se kvuli tomu kojit nerozhodnou a ty, co kojit nemohou to jeste vice vydepta.