Přidat názor k článku Jak vést děti k asertivitě – odmítání

Mirko,

zcela s tebou souhlasim. Clanek nema vubec nic spolecneho s tim, jak vest dite k asertivite, ale je o tom, jak maji byt rodice asertivni vuci diteti.

Plne take souhlasim s tvym komentarem o tom, ze opakovani Ne,Ne, Ne bez vysvetleni, a navic jeste s usmevem, je z hlediska vychovy velmi podivne. Usmev = pohoda. Vysilam tim vlastne naprosto "zmateny signal" smerem k diteti.

Co mi ale na clanku vadi nejvice, je naprosta "ignorace" ditete. Ja si myslim, ze je potreba diteti take naslouchat, komunikovat s nim, vyslechnout jake ma dite zrovna vazne duvody k tomu, ze neco chce? Co kdyz chce bonbonky, ale ve skutecnosti dite pocituje hlad, tak se s nim mohu domluvit, jestli treba misto bonbonku nekoupime housku (stalo se mi to nekolikrat), to se ale rodice musi namahat diteti naslouchat a zjistit pricinu jeho chovani. Ne, arogantne a s usmevem rikat Ne, Ne,Ne. To se mi prave potom stane, ze v puberte se mi dite radsi na nic ani ptat nebude, a bude si delat podle sveho.
To neni o tom, ze diteti nenastavim hranice. Naopak. Ale dite musi mit jasno proc ty hranice jsou takto nastaveny, protoze pak ho ani nenapadne tyto hranice prekracovat.


No nevim, trosku pochybuji o autorcine schopnosti byt specialistou na komunikaci. Jednak je jiste, ze autorka neni schopna skloubit obsah clanku s nazvem, jednak si take myslim, ze assertivita obecne, neni o tom, ze s usmevem budu nekomu odmitat Ne, Ne, Ne, bez toho, abych zjistila, ze protistrana jasne pochopila, duvody odmitnuti, at jsou to deti, ci dospeli.