Přidat názor k článku Je existence výchovně náročných dětí fáma?

Ahojky
Občas jsem si říkala,co dělám tak strašně špatně..Hlavně po návštěvách kamarádek,které mají dítka co poslechnou,nedělají scény,nesvíjí se venku na chodníku atd.Musím říct,že mě ze srdce potěší,když vidím dítě,které se zrovínka válí a vzteká a na chvíli si nesedně.Říkám,si,že to možná tak špatně neděláme:-) Náš Kubík běhá i u jídla,pokud nějaké omylem jí,protože nemá čas sedět.Na co,když je to ztráta času.Než se otočim leze po skříni a skáče dolů v domění,že je parašutista.Po nocích ve spánku vykřikuje a cestuje po pokojíku.U jakékoli činnosti vydrží zhruba minutku a pak už ho to nebaví.Nejzábavnější je běhání a hraní si na auto.Samozřejmě že i se zvukem motoru:-) a to doma i venku.Venku k tomu má s oblibou sestřičky kočárek..aby se přitom běhání lépe přizabil.Období scén je už méně časté,ale ještě před třetíma narozeninama vydržel ječet a kroutit se a někdy se svíjet i 45minut,A bylo jedno,jestli jsme zrovna v autobuse nebo v obchodě.Naštěstí mě to nijak neznervozňovalo.Spíš pomocné ruce spoluobčanů mě vytáčely.To třeba,když mé řvoucí dítě chtěli odnášet,aby maminku nezlobilo.