Přidat názor k článku Je existence výchovně náročných dětí fáma?

Ahoj, já bych moje darebáky neměnila. Aspoň je nějaká zábava. Pravda, někdy je jí až moc, ale to k tomu patří. A kdybysme, náááááhodou, chtěli další, tak asi rovnou zase dvě, protože tito dva už jsou dost velcí a větší věkový rozdíl a jenom jedno další mřně, to by si přece nemělo s kým hrát. Já mám dva bráchy. Jsou starší a vždycky si spolu rozuměli líp, než se mnou. Já jsem vždycky chtěla sestru, abych si měla s kým hrát a povídat.
Ale co se týká našich chlapečků, když se začal Martínek prosazovat a odporovat, nevěděli jsme, jak na to reagovat. Teď už ho zvládáme s větším klidem a nadhledem. Doma už mě to moc nevytáčí, horší jsou ty pohledy okolí, ale on z toho snad vyroste a Tomášek snad taky. Martínek má teď ohromnou zábavu z toho, že se občas chová jako Tomášek. To je teprve ostuda. On to bere jako srandu, ví že u toho vypadá blbě, ale neodolá, aspoň na chvilku. A Tomášek pochytí každou blbost od Martínka. Tak mám vlastně dvojčátka, jak si kluci začali říkat. Jenom nevím, jestli jsou jim dva, nebo 4 roky. Naši kamarádi, kteří je znají, říkají, že se jim narodí snad holčička, ty že jsou klidnější. Ale když vidí, jak se ti lajdáci tulí a mazlí spolu i s nama, tak se jim to taky líbí. Hlavně, že se máme rádi. Veronika