Díky, moc hezky se to četlo. Docela by mě zajímala zkušenost někoho, kdo s podobným dítětem přežil pubertu. Už vícekrát jsem se setkala s názorem, že tyto děti si svou pubertu vlastně odbydou v dětství a pak v dospívání už to tolik náročné není... Pár mých známých, kteří jsou dneska úspěšní a sebevědomí dospělí vzpomínalo na to, jak je v dětství rodiče sprchovali ledovou vodou každou chvíli, protože už si s nimi nevěděli rady. Říkám si, jestli to nemůže být tak, že ty naše umíněné, vztakající se a od malička osobité a vyhraněné děti si svou pozici na slunci nevybojují záhy poté, co se dostanou na svět, a pak už v pubertě o to bojovat nemusí. Náš Honza s námi například odjakživa jedná jako rovný s rovným a žádnou jinou roli si snad ani nepřipouští. Je to v dětství náročné, ale možná nám i jemu to jednou bude ku prospěchu. Co si o tom myslíte?
Předchozí