Přidat názor k článku Je existence výchovně náročných dětí fáma?

JIŘINO, KOPRETINKO a L + 2 - já to nepsala JEN kvůli tomu binci v tašce, to byla jen ilustrace toho, jak má vše na háku, že jí prostě nějaké upozornění učitelky vůbec NESTOJÍ ZA TO, aby se podívala do tašky. Jinak tam v podstatě binec moc nezvládá mít, neboť jí "suroví" rodiče skoro denně tu tašku kontrolují. Ona je fakt jiná - potvrzuje to kde kdo: Moje mamka - rozený pedagog, dětí a vnoučat celé hejno - pronesla (to měla Áža asi 5), že nikdy žádnému dítěti nemusela šupnout na zadelku, až naší Anině. Učitelky v MŠ mi říkaly, jak si odpočinou, když tam Áža není (byly to kamarádky, takže si to mohly dovolit říci...). Teď učitelka v ZŠ - říká, že vidí, jak je ta Ája chytrá, co všechno ví (ona by potřebovala 1 člověka k ruce, který by jí non stop odpovídal na zvídavé otázky, oblast zájmů je cokoliv, mozeček jako savá houba vše nasává a uchovává....). Ale nás i učitelku štve ten naprostý nezájem něco udělat proto, aby třeba měla lepší známku - kdybychom ji nenutili pomalu násilím, tak úkoly nepíše, věci si nenosí a nic se neučí. Ve svém volnu je jak neřízené torpédo, běhá, jezdí na kole, pořád něco povídá (vlastně křičí), hračky v pokoji tvoří souvislou vrstvu, že není kam šlápnout (to není přehánění, skutečně pokud tvrdě nezakročíme a nepřinutíme ji uklízet, je zem pokrytá a je nutno nohou prohrnovat pěšinku.

KAMČO - já si to také myslím, že bude v životě úspěšná - blbá není a bude se umět prosadit, což je v dnešní době moooc důležité. Ale občas nevím, zda to my přežijeme..... Vím, že jí bude - tím, jak je splachovací - v životě asi lépe, než té starší, která bere všechny starosti a problémy světa na sebe. Má obrovskou empatii, ale dost ji to asi vyčerpává. A pak je prů..r, když se setká - např. mezi spolužáky - s lidmi, kteří umí citově vydírat a zneužívat jiné. Proti tomu se Ela neumí v podstatě bránit. Vychovávaná k čestnosti a pravdomluvnosti je jí nepochopitelné, že jí kamarádka "kecá" a jen zneužívá její dobroty...

Přes to všechno - díky bohu - jsou obě zdravé. LAURO - díky, že jsi nám tu trochu připoměla, CO JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ. Já si to říkám, když mám občas pocit, že už je toho na mně moc. Mám kamarádku, která má vážně postiženou holčinu stejně starou s Ážou. Malá se na ně občas usměje, většinou ale skoro nevnímá, někdy zvedne ručičku..... Když je toho na mně moc, říkám si, co by Máša dala za tohle zlobení... Držím ti s malou palce, aby bylo lépe.
A
Simča