Přidat názor k článku Jak se rodí nadstandardně

Milado, takto v podstatě se rozumíme. A já už jsem myslela že jen si děláš legrace. O tom to tady jde – není to moc příjemný celkový přístup a chce to změnu. Dokud ženy si neřeknou co by potřebovaly, a dokud o tom se nebude mluvit do kola a do kola a do kola tak se to zůstane u toho smutného „tak to tady prostě chodí a jinak se nedokážu představit.“ Já jsem přesvědčená, že fanatické boje za jediný přístup nikam nevedou. Ne že nefandila bych porodům doma nebo bez lékařských zásahů, ale není to pro každou. Ženy rodí pořád starší a pro hodně z nich do zůstane nedosažitelným přáním. Dokonce ne každá to musí také chtít. Ale je smutno, že o tom většinovým odborníkům odkázaným zbytku se tolik nemluví. Všechny diskuse o vylepšení porodnictví si zhroutí na nechutné hádky, kdo je lepší matka. Všichni maminky, když usilují o své psychické pohodli svým vlastním způsobem se starají hlavně o své miminko. Hodně z nás v šestinedělí přišlo nato, jak úzce jsme miminkem propojení. Když mám zlý sen, se probudí s křikem i ono. Když jsem sebejistá, je klidné i ono. A když rodíme, není na sálu nikdo, kdo by o miminko myslel více než my. Jen aby nám bylo dopřáno o ním v klidu myslet, a abychom nemuseli do porodnici si balit vidlí a výbor národního povstání (to myslím jako metaforu psychického stavu), aby na nás nikdo v chvíli nepozornosti nespáchal nic takového, co nás rozbrečí i po pěti letech.
Bohužel zdravotnici se tváří, jak by o tom neměli páru. Je smutné, v případě průšvihu, od nich uslyšíme ty nejkrutější výroky, - mohla jsi zato sama že jsi vybrala blbě – pozor pozor alternativky!!!
Jsou samozřejmě ženy silné, které nad necitlivosti standardních postupu dokážou se povznést duchem, jsou takové, co v bolestech se dokážou i bránit. Takovým z srdce gratulují. Ale musí se pořád do kola mluvit o porodnictví i z perspektivy citlivky. Proto že takové existují a není jích málo.
Prostě se bavíme nejenom o tom jak a proč je to tak jak to je, ale i proto že chceme změnu!